Podnětem pro kolaborativní projekt přední české umělkyně Evy Koťátkové se stal příběh žirafy Lenky, která byla v roce 1954 odchycena v Keni a následně převezena do pražské zoo, kde se stala vůbec první československou žirafou. V zajetí přežila pouhé dva roky, poté bylo její tělo darováno Národnímu muzeu v Praze, kde bylo vystaveno jako muzejní exponát až do roku 2000. Koťátková na projektu pracuje v autorském týmu s kurátorkou Hanou Janečkovou a ve spolupráci s Himali Singh Soin, Davidem Soin Tappeserem (Hylozoic/Desires), kolektivem Gesturing Towards Decolonial Futures a kolektivy dětí a seniorů. Komisařem české prezentace na 60. bienále umění v Benátkách je Michal Novotný, ředitel sbírky umění po roce 1945 v Národní galerii.
Kolaborativní projekt Evy Koťátkové Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí pr znovuoživuje Lenčin příběh a pojímá ho jako poetické, zhmotněné setkání mezi publikem, přizvanými spolutvůrci a spolutvůrkyněmi a autorkou, zároveň se však také stává místem kritické intervence pro proměnu vazeb mezi lidskými institucemi a přírodním světem. „Lenčin příběh je pro mě víc než jen výstavní projekt. Vnímám ho především jako otevřený rámec, v němž mohou v celé své mnohosti zaznít hlasy, které se vymykají oficiálnímu pojetí dějin. Jsem velmi vděčná za všechny inspirativní spolupráce, které snad budou pokračovat a rozvíjet se i po skončení bienále – pevně totiž věřím, že je stejně důležité vyprávět Lenčin příběh na školách a v dalších neuměleckých kontextech, aby mohl podněcovat představivost o jiných, rovnějších a empatičtějších světech,“ říká Eva Koťátková.
Spolu s dalšími autory a autorkami na daném námětu zkoumá způsoby, jak se setkáváme se zvířaty, díváme se na ně a učíme se o nich, a současně kritizuje hierarchie, násilí i vytěžování přírody, které je často součástí těchto procesů. Projekt proto navrhuje různé způsoby zapojení, v nichž mají imaginace a emoce stejnou důležitost jako historický narativ. Na interpretaci Lenčina příběhu Koťátková spolupracovala s uměleckým a skladatelským duem Himali Singh Soin a David Soin Tappeser (Hylozoic/Desires), ale také s dětmi, pedagogy a seniory, kteří byli Lenčinými současníky. Jejich hlas spolu s instalací vytváří kolektivní tělo jako místo sdílení a vyprávění příběhů. Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí díky přispění kolektivu Gesturing Towards Decolonial Futures buduje prostor pro zakoušení sounáležitosti skrze emoce, doteky a ekologické vazby namísto tvrdých pojmů identity a národa.
Kurátorkou projektu je Hana Janečková, odborná asistenta se zaměřením na současné umění na Akademii výtvarných umění v Praze: „Je mi ctí spolupracovat s Evou Koťátkovou a přiblížit mezinárodnímu publiku její umělecké ztvárnění tak výsostně aktuálního a důležitého tématu z naší nedávné historie, jako je příběh Lenky. Nadchnul mě zejména kolaborativní a otevřený přístup celého projektu.“
České a slovenské umění společně v jednom pavilonu
Pro letošní bienále bude dočasně zrekonstruován Český a Slovenský pavilon, aby jej obě země mohly využít k prezentaci svých uměleckých instalací. Celková rekonstrukce budovy proběhne nejpozději do začátku roku 2026, kdy si připomeneme sté výročí od prvního otevření Československého pavilonu v roce 1926.
„Bienále umění v Benátkách je mimořádnou příležitostí pro prezentaci českého umění v zahraničí. A jsem velmi rád, že po přestávce způsobené poškozením Českého a Slovenského pavilonu v roce 2019 letos naše a slovenská prezentace vrací na své místo, do pavilonu v parku Giardini della Biennale, kde vystavujeme už od roku 1926. Už od poloviny loňského roku probíhala intenzivní jednání se slovenskou stranou a díky mimořádnému nasazení týmů z Ministerstva kultury ČR a Národní galerie Praha a kolegů na slovenské straně se podařilo dosáhnout dohody o řešení rekonstrukce. Výsledkem této spolupráce bude dočasně opravený pavilon pro prezentaci v letošním roce a nejpozději v roce 2026 plnohodnotně rekonstruovaný pavilon,“ říká ministr kultury Martin Baxa a dodává: „Celkové náklady na rekonstrukci budou okolo sedmdesáti milionů korun, dvě třetiny částky zaplatí Ministerstvo kultury ČR, jednu třetinu pak Ministerstvo kultury SR. Aktuální projekt Evy Koťátkové byl podpořen z Národního plánu obnovy částkou 8 497 130 korun.“
Na 60. mezinárodní přehlídce umění La Biennale di Venezia se tak Česko a Slovensko po dlouhé době budou prezentovat ve sdíleném pavilonu s projekty české umělkyně Evy Koťátkové a slovenského umělce Oty Hudce.
Hudec na fasádě a v okolí pavilonu představí projekt Floating Arboretum, který se zabývá ohroženými stromy po celém světě a jejich ochranou. Budou se zde prolínat různé tematické linie: klimatická krize, imaginární dystopická budoucnost a autorovo volání po záchraně. Výstavu připravila Slovenská národní galerie ve spolupráci s kurátorkou Lydií Pribyšovou.
Alicja Knast, generální ředitelka Národní galerie Praha, k nadcházejícímu ročníku bienále říká: „Těší mě, že se letos Česká republika a Slovensko představí bok po boku dvěma projekty, z nichž jeden je inspirovaný architekturou pavilonu a druhý jeho přírodním okolím. Od 50. let 20. století, kdy začíná příběh žirafy Lenky, se naše společnost proměnila a totéž platí i pro zacházení se zvířaty a roli moderních zoo; roste povědomí o potřebě neustálých změn. Je pro mě také důležité, že oba projekty rezonují s hlavním tématem Biennale Arte 2024: Stranieri Ovunque – Všudypřítomní cizinci, protože chápou jinakost jako podstatnou součást naší integrity.“
Mezinárodní přehlídka současného umění se bude konat od 20. dubna do 24. listopadu 2024. Česká instalace je realizována za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Národního plánu obnovy a Evropské unie. Partnerem Českého pavilonu se od letošního roku stává J&T BANKA, dlouholetý podporovatel české výtvarné scény.
Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí
Autorka: Eva Koťátková
Ve spolupráci s Himali Singh Soin a Davidem Soin Tappeserem (Hylozoic/Desires)
Československý pavilon v benátských zahradách Giardini
20. 4. 2024 – 24. 11. 2024
Kurátorka: Hana Janečková
Eva Koťátková
Eva Koťátková je jednou z nejvýznamnějších českých umělkyň své generace. Prostřednictvím kritické institucionální praxe v současném umění se zabývá alternativními vzdělávacími modely, ztělesněnou participací a způsoby, jak se vztahujeme k přírodě. Ve své působivé a komplexní tvorbě už od počátku své dráhy jako umělkyně, pedagožka a aktivistka čerpá ze hry, osobní a ztělesněné paměti, radikální imaginace s přesahem do budoucnosti, sociálních utopií a praktik péče a hledá stavební kameny lepších světů. Je spoluzakladatelkou Institutu úzkosti a časopisu Krunýř a angažuje se v několika vzdělávacích projektech, jako jsou Škola imaginace a Futuropolis. Samostatně vystavovala v Nottingham Contemporary (2023); Arter (Istanbul, 2023); Národní galerii Praha a CAPC Bordeaux (obojí v roce 2022), Kunstverein Hamburg (2018); Pirelli Hangar Bicocca (Milán, 2018); Belvedere 21 (Vídeň, 2017); Centre d’art contemporain (Pougues-les-Eaux, 2016). Svá díla představila také v Metropolitním muzeu umění (2018), na 16. istanbulském bienále (2019) a na documenta fifteen (2022).
Hana Janečková
Hana Janečková je výzkumnice a kurátorka zabývající se politikou těla, ekologií, kritickým kurátorstvím a dekoloniálním feminismem v nedávném a současném umění. Působí jako odborná asistentka se zaměřením na současné umění na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU). Byla stipendistkou Fulbright-Masarykova programu na Rutgers University a v Brooklynském muzeu (2021–2022). Mezi její poslední vybrané projekty patří kolektivní monografie Nature Red in Tooth and Claw (Tranzit SK, 2023), kolektivní monografie Animal Touch (ArtMap 2021, ed., s Evou Koťátkovou) a Multilogues on the Now (2022), Radicalizing Care: Feminist and Queer Activism in Curating (Akademie umění, Vídeň, 2021) a Diagnóza, Artalk Revue (2018, ed.) V současnosti připravuje vydání své první monografie Feminist Alliances and Politics of Body.
Michal Novotný
Michal Novotný je ředitelem Sbírky umění po roce 1945 v Národní galerii v Praze a komisařem českého pavilonu na Benátském bienále 2024. Vyučuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve svém výzkumu se zaměřuje na identitu středoevropského a východoevropského umění a na to, jak je konstruován pojem kvality v umění s ohledem na materiální podmínky jeho produkce a vystavování. Mezi jeho nedávné projekty patří nová sbírková expozice 1939–2021: Konec černobílé éry (s Evou Skopalovou a Adélou Janíčkovou, Národní galerie Praha, 2023), spolupráce s Centre Pompidou na festivalu MOVE (Národní galerie Praha, Centre Pompidou, Paříž 2022) a výstava Digitální blízkost (Národní galerie Praha, 2021).
Hylozoic/Desires
Hylozoic/Desires (Himali Singh Soin & David Soin Tappeser) je multimediální performativní duo, pohybující se mezi Londýnem a Dillí. H/D ve své tvorbě kombinují experimentální poezii a autorskou hudbu s cílem vyvolat borgesovskou spekulativní budoucnost. Směřují k plochému ontologickému éteru, v němž si jsou rovny všechny formy života – kámen, duch, stroj i člověk. Himali Singh Soin je spisovatelka a umělkyně. Ve svých dílech využívá metafory z vesmíru a přírodního světa, na jejichž základě buduje imaginární kosmologie interferencí a propletenců. David Soin Tapesser je bubeník, skladatel a performer zaměřující se na myšlenky času, vzájemné závislosti a jinakosti. Jeho performance a kompozice využívají rytmus ke kodifikaci, manipulaci a dekonstrukci lineárního vnímání času.
Gesturing Towards Decolonial Futures
Kolektiv GTDF (decolonialfutures.net) slouží jako prostor pro spolupráci výzkumníků*ic, umělců*kyň, pedagogů*žek, studentů*ek, aktivistů*ek za sociální spravedlnost a životní prostředí a strážců*kyň ancestrálních/domorodých znalostí, kteří se chtějí zapojovat do odborných, uměleckých, pedagogických a vizuálních mapovacích experimentů na poli vzdělávání.
