- Kyjevské bienále současného umění
Přehlídka současného ukrajinského umění Kyjevské bienále se letos koná už popáté. Reprezentativní průřez současnou tvorbou ukrajinských umělců bude možné vidět nejen v Kyjevě, ale také v Užhorodu, Ivano-Frankivsku, Vídni, Varšavě, Berlíně a Antverpách. Bienále začalo 5. října v zajímavém prostoru Muzea ukrajinské kinematografie Dovženko-centrum v Kyjevě a potrvá až do 29. prosince.
Kyjevské bienále, mezinárodní fórum pro umění, poznání a politiku, staví na mezinárodní spolupráci Centra vizuální kultury (Kyjev), tranzit.at (Vídeň), tranzit.org (Bratislava, Vídeň, Praha, Budapešť) a Muzea současného umění ve Varšavě, které společně připravují mezinárodní kurátorský program. Festival i letos představí řadu uměleckých projektů a vzdělávacích akcí zaměřených zejména na současnou geopolitickou situaci a politické vlivy na společnost a umění. Hlavním cílem letošního ročníku bienále je dle jeho organizátorů reintegrace ukrajinské umělecké komunity, zejména těch jejích představitelů, kteří kvůli ruské agresi žijí v zahraničí, a vytvoření podmínek pro hlubší reflexi kulturních, sociálních a ekologických problémů, se kterými se potýká Ukrajina.
Bienále bylo zahájeno dokumentární výstavou pod názvem Řeka křičela, kvílela jako zraněné zvíře o proměnách největší ukrajinské řeky Dnipro v průběhu XX století. Výstava pracuje s archivními fotografiemi, svědectví a dokumentárními a hranými filmy, na kterých je mimo jiné zachycena stavba Kachovské přehrady. Ta byla letos zničena ruskými ozbrojenými silami, což zapříčinilo dlouhodobé ekologické a sociální problému na velké části ukrajinského území.
V průběhu října budou zahájeny další umělecké výstavy za účasti 60 ukrajinských a světových malířů, grafiků a sochařů ve Vídni, Antverpách, Varšavě a Berlíně. Vystavená umělecká díla budou jednak zasazeny do kontextu katastrofické válečné reality, jednak zkoumají možné strategie úniku ze současné slepé uličky války, autoritářství a kolonialismu. Tyto projekty mají postavit kulturní mosty a položit základy pro vytvoření osobních a institucionálních vztahů evropských měst s Ukrajinou.
Detailní program Kyjevského bienále najdete zde: https://2023.kyivbiennial.org/eng/about
Zdroj: Ukrajinská pravda, Suspilne
Foto: Kyiv biennial (Facebook)
- Ukrajina na knižním veletrhu ve Frankfurtu
V Německu brzy začne Frankfurtský knižní veletrh, největší svého druhu na světě. Letos bude probíhat od 18. do 22. října. Účast Ukrajiny na nejvýznamnější akci pro nakladatele se letos ponese ve znamení hesla Křehkost existence.
O prezentaci Ukrajiny ve Frankfurtu se starají Ukrajinský knižní institut, Goethe-Institut v Ukrajině, umělecký prostor Mystetskyi Arsenal a Ukrajinský institut (obdoba Českých center). Na národním stánku bude představeno více než pět set nejlepších ukrajinských publikací od téměř padesáti nakladatelů a proběhnou diskuse o válce a jejím dopadu na knižní trh a kulturu obecně.
Ukrajina do Frankfurtu přiveze i několik výstav reflektujících koloniální minulost země v rámci Sovětského svazu a současný odpor ruské ozbrojené a neokoloniální agresi. Projekt Objevte Ukrajinu: Bits Destroyedpojednává o ukrajinském monumentálním umění z období 60. a 70. let 20. století. Ukáže 56 monumentálních mozaik umístěných ve veřejném prostoru ukrajinských měst, z nichž byla více než čtvrtina poškozena nebo zničena v průběhu ruské invaze na Ukrajinu. Další dvě výstavy představí obrazy současných umělců reflektujících válečnou realitu (výstava Ukraine on Fire) a společensky angažované plakáty, grafiky a knižní ilustrace (výstava When Everything Matters).
Každý den budou na ukrajinském stánku probíhat debaty a rozhovory o válce, potrestání zločinů, solidaritě, ruské propagandě, knižním trhu v době války, nových formách existence ukrajinské kultury apod. Program ukrajinských akcích na veletrhu ve Frankfurtu je k dispozici zde.
Grafický design letošního ukrajinského stánku na Frankfurtském knižním veletrhu vychází z tématu proměňujících se květin a je inspirován dílem ukrajinské naivní malířky Poliny Rajko z Chersonské oblasti. Její muzeum, kde se nacházela většina děl umělkyně, bylo zničeno povodněmi v důsledku exploze vodní elektrárny v Kachovce.
Zdroj: Ukrajinská pravda, Suspilne
- Filmový festival MOLODIST se vrací do Kyjeva
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu Molodist se uskuteční v říjnu v Kyjevě a znovu se vrátí ke svému obvyklému offline formátu. Všechny projekce se již tradičně budou konat v nejstarším kyjevském kině Žovteňod 21. do 29. října.
Mezinárodní festivalová soutěž zahrnuje tři sekce: celovečerní filmy, krátké filmy (do 45 minut) a studentské filmy (natočené studenty filmových škol). Ukrajinské snímky budou letos soutěžit ve všech třech kategoriích. Třeba o vítězství v studentské soutěži usiluje film režisérky Anastasie Obodovské Kira a do soutěže krátkých filmů byl zařazen snímek Igora Babajeva Vojáci z Bachmutu. Dva celovečerní hrané filmy budou soutěžit v mezinárodní soutěži. Je to drama Stepne režisérky Maryny Vrody, který již byl oceněn na několika mezinárodních festivalech (film reflektuje několik dní ze života staršího muže, který přijíždí do ukrajinské vesnice Stepne, aby se postaral o svou umírající matku), a Stay Online Evy Strelnikové (film o dobrovolnících, vojácích, vnitřně přesídlených lidech a jejich provázanosti a vzájemné pomoci).
Soutěž debutových celovečerních dokumentů je nejnovějším soutěžním programem festivalu Molodist. Do letošního výběru se třeba dostal izraelský snímek The Klezmer Project Leonarda Kocha a Palomy Chessman, který již získal cenu za nejlepší debut na letošním festivalu Berlinale. Mladý hudebník Leonardo se vydává na cestu po východní Evropě a hledá tradiční židovské melodie, navštěvuje mimo jiné i na Zakarpatí.
Program festivalu Molodist je k dispozici zde.
Zdroj: Večirnij Kyjiv
Foto: Hlavní festivalová cena – Skytský jelen.
- Výstava Deníky války: nevyslyšené hlasy dětí
V Kyjevě byla zahájena výstava „Válečné deníky: Nevyslyšené hlasy ukrajinských dětí“, která přibližuje příběhy čtrnácti ukrajinských dětí, jež se staly očitými svědky války.
Výstava, která bude k vidění v galerii ArtHall D12 do 25. října, představuje kresby, poznámky, deníky, osobní věci a příběhy čtrnácti dětí z Doněcké, Charkovské, Kyjevské a Odeské oblasti. Tak třeba dvanáctiletá Aljona Zagreba z okupovaného Mariupolu zaznamenávala dění ve městě pomocí videí a fotografií, patnáctiletá Kateryna Kryškevyč z Lymanu si vedla deník a šestnáctiletá Sofie Hromakova z Mariupolu přišla na začátku války o otce a své zážitky přenesla na plátno. Tak vznikly její obrazy „Bůh je mrtvý“ a „Idylický východ slunce nad Azovstalí“.
„Strávila jsem tři týdny v okupaci a dodnes si tu hrůzu pamatuji do nejmenších detailů. Můj otec se přidal k jednotkám územní domobrany. Nejspíše zahynul v bojích 11. března, ale ani já ani moje matka stále nevíme, kde je pohřbeno jeho tělo. Je to rána v mém srdci, která se nezahojí,“ uvedla na vernisáži Sofie Hromakova.
Třináctiletá Arina žije v Odese, chodí do osmé třídy základní školy. Ve volném čase tančí a maluje válečné obrazy. „Na prvním obrázku jsem namalovala svou popravu, samotné to místo, kde mě měli ruští vojáci zastřelit. A na druhém jsem ukázala zatopenou vodní elektrárnu a dům, nad kterým létají rakety,“ popisuje autorka svá díla. První měsíce války Arina strávila se svými prarodiči v Chersonské oblasti, která byla okupovaná ruskou armádou. Vzpomíná, že často museli trávit celé dny ve sklepě, a to nejen kvůli ostřelování. „Jednou ráno jsme snídali, když sousedka přišla pro mléko a řekla babičce: „Schovejte někam své vnučky, protože v sousední vesnici byly znásilněny tři dívky. Byly stejně staré jako ty vaše“. Od té doby pokaždé, když se Rusové blížili k naší vesnici, seděly jsme se sestrou ve sklepě“, vyprávěla dívka. Arinin otec byl zabit ruskými vojáky při pokusu o evakuaci dcer z Ruskem okupovaného regionu. Arina tehdy napsala do svého deníčku: „Jsem hrozná. Kvůli mně zahynul můj otec“. Stránky z jejího deníku ukázal ministr zahraničních věcí Ukrajiny Dmytro Kuleba na Valném shromáždění OSN v červenci letošního roku.
Výstava Válečné deníky vznikla ve spolupráci s magistrátem města Amsterdam, kde byla také poprvé vystavena v srpnu 2023.
Zdroj: rbc.ua
Foto: port_agency (IG)
- Seriál První dny na Netflixu
Ukrajinský seriál První dny vypráví příběhy šesti obyvatel Kyjeva, kteří neopustili hlavní město po začátku ruské invaze a obléhání města v únoru minulého roku. Je o obyčejných lidech, kteří se ocitli v neobyčejných až děsivých podmínkách, ale zachovali si lidskost, lásku ke svým blízkým a víru v budoucnost.
Seriál bude mít premiéru 1. listopadu na platformě Netflix ihned v několika evropských zemích, včetně Polska, České republiky, Slovenska, Rumunska, Maďarska a Moldavska, a také v Pobaltí a na Balkáně.
První dny je prozatím největším ukrajinským filmovým koprodukčním projektem, který kromě Netflixu bude také odvysílán dvanácti evropskými veřejnoprávními televizemi. Do výroby filmu se jako koproducenti zapojily švédská (SVT), norská (NRK) a finská (YLE) televizní stanice. Celosvětovým distributorem filmu je německá společnost Red Arrow Studios International.
Každá epizoda seriálu První dny je samostatným celovečerním filmem inspirovaným skutečnými událostmi a některé postavy mají své reálné prototypy. Olha přežívá první dny války v domě se svými dětmi a dvěma manželi, současným i bývalým. Maksym nemůže kvůli válce opustit zoologickou zahradu, kde pracuje. Bezdomovec, který žije v autě, pomáhá místnímu divadlu, zatímco chlapec jménem Jehor se uklidňuje představami o sestřelování nepřátelských raket, jako by to byli zlí ptáci. Němec Klaus jede do Kyjeva, aby odtud odvezl svou přítelkyni, ale nakonec se přidá k jednotkám územní domobrany a zůstane ve městě.
„Ukrajina je nyní v centru pozornosti celého světa, a proto se zahraniční diváci zajímají o to, co se u nás děje. Chtějí dostávat nejen informace ze zpráv, ale porozumět situaci hlouběji. Formát hraného seriálu pomůže vcítit se do pocitů obyčejných Ukrajinců,“ říká Anna Eliseeva, producentka seriálu První dny.
Oficiální trailer seriálu: https://www.youtube.com/watch?v=Hy6mGaQ-rnA.
Zdroj: Večirnij Kyjev
- Vizuální dějiny města Mykolajiv
V jihoukrajinském městě Mykolajiv nedaleko frontové linie byla zahájena výstava „Vizuální historie Mykolajivu“. Projekt bude k viděni do konce listopadu v uměleckém prostoru 8. Pryčal (Osmý přístav). Iniciátorem projektu je škola konceptuální a umělecké fotografie Mladá mykolajivská fotografie (MYPH).
„Vizuální historie Mykolajova“ je výstava 20 autorů z fotografické školy MYPH, která zachycuje dopad války na město a reflektuje morální a psychický stav místních obyvatel.
„Těžce zkoušené a ostřelované město Mykolajiv se již devět měsíců nachází téměř na frontové linii pod každodenní hrozbou, že se může ocitnout pod ruskou okupací. V rámci výstavy jsme se snažili zafixovat a prezentovat vizuální stopu zážitků, kterými město prošlo, vyzdvihnout nepřekonatelnou sílu a vynalézavost obyvatel, díky kterým město získalo titul „Město-hrdina“, uvádí pořadatelé.
Velkou část výstavy tvoří dokumentární snímky fotografky Marie Horškovy, které ukazují škody způsobené městu ruskou agresí. Jejich autorka nikdy své rodné město neopustila a téměř na denní bázi zaznamenávala život místních obyvatel, následky ostřelování nebo leteckých útoků.
Kurátor výstavy Artem Humilevskyj zdůrazňuje, že jeho cílem nebylo ukázat „bolest, smrt, krev a zoufalství“, ale naopak vyzdvihnout statečnost a nezlomnost lidí, kteří čelili válečné zkušenosti.
Zdroj: Suspilne
Foto: myphart.com
- Neznámé skladby skladatele Stanislava Ljudkevyče
V neděli 15. října se ve Lvovské filharmonii uskuteční koncert symfonické hudby Stanislava Ljudkevyče (1879-1979), jednoho z nejznámějších ukrajinských skladatelů, který žil ve Lvově. Některé skladby zazní poprvé v úplnosti v souvislosti s objevem dosud neznámých skladatelových rukopisů.
Během koncertu Ljudkevyč. Dědictví za účasti orchestru Lvovské národní filharmonie pod taktovkou dirigenta Volodymyra Syvochipa zazní skladatelova Sinfonietta a čtyři symfonické básně, mj. Píseň jinochů, Naše moře, Naše hory (také známá jako Hlasy Karpat) a Tanec kostlivců. Stanislav Ljudkevyč napsal Sinfoniettu ve 40. letech 20. století, ale skladba ještě nikdy nebyla uvedena na scéně jako kompletní dílo. Komunistická moc zakázala jednu část skladby – Skerzo, v níž skladatel cituje žertovnou ukrajinskou lidovou píseň, proto se hrála vždy jen cenzurovaná verze. Před několika lety byl v archivu nalezen autorský rukopis partitury Sinfonietty, což umožnilo restauraci díla v plné verzi.
Koncert se uskuteční v rámci prezentace projektu Ljudkevyč. Dědictví, jehož cílem je digitalizace, reedice a propagace díla skladatele Stanislava Ljudkeviče. Projekt realizuje skladatelovo muzeum za finanční podpory Ukrajinského kulturního fondu.
Zdroj: Zaxid
Foto: Lvovská filharmonie
