Novinky a média

Soubor tvoří pozemek, jehož součástí je kostel sv. Mikuláše se všemi jeho součástmi, hlavní oltář sv. Mikuláše, boční oltář sv. Rodiny, sousoší sv. Anny, socha  sv. Jana Nepomuckého, socha sv. Jana Křtitele a pozemek kolem kostela (parc. 336/1, k. ú. Hnidousy).

Kostel byl postaven v letech 1912 – 1913 díky spolku sv. Bonifáce při Emauzském klášteře.  Pozemek pro vznik nového kostela  věnovali Břevnovští benediktini, kterým celé kladenské panství patřilo. Kostel se do současnosti dochoval téměř v autentické podobě z doby výstavby včetně historických konstrukcí a velmi zdařilých architektonických a uměleckořemeslných prvků v interiéru ( historická malba, okna i dveře, podlahové krytiny, schodišťové zábradlí , kropenky). Je rovněž  důležitým zástupcem tvorby Antona Möllera, z jehož díla je dosud památkově chráněn například kostel  sv. Karla Boromejského ve Varnsdorfu, kostel sv. Jana Nepomuckého v Českých Budějovicích, dominikánský kostel Panny Marie Růžencové v Plzni a kostel sv. Bonifáce v Liberci.  Ve spektru architektových realizací patří kostel sv. Mikuláše v Hnidousích k jeho charakteristickým dílům.

Cenné jsou také varhany z roku 1897, které se původně nacházely v kostele sv. Václava v Kmetiněvsi. Představují jedny z mála plně funkčních nástrojů Josefa Vanického z Třebechovic s nedotčeným zvukem intaktního píšťalového fondu.  Hodnotné jsou i oba dochované zvony z brněnské dílny Rudolfa Manouška.  Zvon z roku 1919 je dílem z počátečního období činnosti manouškovské dílny, kdy  lila pouze ocelové zvony. Bronzový zvon pochází z roku 1929 a splňuje tehdejší přísné kampanologické standardy. Památkovou hodnotu kostela sv. Mikuláše dále významně navyšuje dochované vnitřní vybavení, zejména oltáře a sochařská výzdoba.  Jedná se o velmi kvalitní umělecko-řemeslné práce, které jsou z památkového hlediska neopominutelnou součástí liturgického prostoru.

Ministerstvo ve správním řízení konstatovalo, že předmětný soubor kostela sv. Mikuláše v k. ú. Hnidousy svým charakterem, historickou, architektonickou, urbanistickou i umělecko-řemeslnou podstatou a mírou dochování autentických detailů splňuje podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu zákona o památkové péči. Rozhodnutí nabylo právní moci  5. 4. 2022.