Ceny Ministerstva kultury se udělují od roku 2003. Udělením cen Ministerstvo hodnotí výjimečné umělecké tvůrčí nebo interpretační počiny nebo oceňuje dlouhodobé umělecké zásluhy v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění a architektury. Cena se uděluje fyzické nebo právnické osobě. Nositelem ceny se může stát fyzická osoba nebo právnická osoba (například umělecký soubor či umělecká instituce).
Státní cena za literaturu
Petr Hruška
za sbírku Darmata
Básník, literární historik, pracovník Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR, vysokoškolský učitel. Narodil se 7. června 1964 v Ostravě, vystudoval úpravu nerostných surovin na Vysoké škole báňské a českou literaturu a literární vědu na univerzitách v Ostravě a v Brně. Debutoval v roce 1995 titulem Obývací nepokoje, následovaly sbírky Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Zelený svetr (2004) a Auta vjíždějí do lodí (2007).
Nad oceněnou sbírkou Darmata (2012) uvažuje kritik Jan Štolba: „Záhadné slovo darmata navozuje dojem, že jde o přesmyčku. Někde v pozadí se stále dějí malá dramata, zauzleniny našich nedorozumění, omylů, nedostatečností. Jenže jsou tu i jiné skryté významy. […] Hruškova zdánlivě civilní poezie probouzí neklidné, překvapivé otázky, skrývá neobyčejný, přitom velmi lidský vhled do tajemství „všedního“ světa a našeho pobývání v něm“ (Respekt, 34/2012).
Petr Hruška je rovněž monografistou básníka Karla Šiktance (Někde tady, 2010), editorem spisů Jana Balabána a laureátem Drážďanské ceny lyriky (1998) plus Ceny Jana Skácela (2009).
Státní cena za překladatelské dílo
Vratislav J. Slezák
za celoživotní dílo s přihlédnutím k překladům Hermanna Hesseho
Překladatel z němčiny, dánštiny a polštiny. Narodil se 29. února 1932 v Neratovicích. Vystudoval germanistiku a polonistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1956 pracoval postupně v Československé obchodní komoře a Výzkumném ústavu paliv jako redaktor, na zahraničním odboru ministerstva kultury a jako učitel na školách v Poděbradech (České vysoké učení technické), v Litoměřicích (Teologický konvikt) a v Praze (Vysoká škola zemědělská, Univerzita Karlova).
Jako překladatel se věnuje soustavně dílu Hermanna Hesseho. Dále vyšly jeho převody próz Thomase Bernharda, Heinricha Bölla, Hermanna Brocha, Alfreda Döblina, Friedricha Dürrenmatta, Petera Handkeho, Heinricha von Kleista, Gustava Meyrinka nebo Waltera Nigga. Celkem přes tři desítky titulů. Je laureátem Ceny Josefa Jungmanna (2002).
Ke svému dílu říká: „Osudem jsem byl přivát k Hermannu Hessemu, od něho si cením zvláště Hry se skleněnými perlami a Stepního vlka. Jinak mě velmi poutá dílo Thomase Manna, z jeho děl téměř všechno. Jakousi „svatou“ německou trojici bych vytvořil připojením Heinricha Bölla. Kromě tvorby mě u nich oslovuje podoba jejich němectví, evropanství a samozřejmě lidství, četné jasnozřivé postoje k dějinnému dobovému vývoji. A rád si čtu v rozmanitých jejich biografiích,“ řekl Vratislav J. Slezák v rozhovoru pro www.goethe.de.
Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla
Ctibor Turba
za výjimečný přínos v oblasti pantomimy, nového cirkusu a pohybového divadla
Mim, scenárista, režisér, pedagog. Narodil se 16. října 1944 v Mariánských Lázních. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, studia divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze nedokončil. Od 60. let patří mezi průkopníky nové pantomimy v Čechách. Inspiruje se absurdní komikou patafyziky a dada stejně jako tradicí cirkusových klauniád.
Působil nejprve v Laterně magice a v cirkuse Humberto. V roce 1968 spoluzaložil Pantomimu Alfreda Jarryho, na kterou navázal Cirkus Alfred (1974), resp. Alfred & spol. (1986) a divadlo mimů Alfred ve dvoře (1997). Vytvořil řadu autorských inscenací (Udělej mu to zprava, Deklaunizace, Archa bláznů aj.), spolupracoval s filmem i různými činoherními a loutkovými divadly. Jako režisér a učitel působil v Čechách (Katedra loutkářství DAMU), ale zejména v zahraničí (Dánsko, Francie, Švýcarsko). Po roce 1989 pokračuje jak v divadelní režii, dramaturgii a scenáristice, tak v pedagogické činnosti (na pražské HAMU založil Katedru nonverbálního a komediálního divadla, na brněnské JAMU pak Ateliér klaunské scénické a filmové tvorby). V roce 1994 byl jmenován profesorem.
„U jiných bývají začátky otázkou volby, u mne to bylo jako pád kamene. Zjistil jsem prostě, že v sobě mám divadlo, a nebylo vyhnutí, pudilo mě to tou řečí mluvit. Vymýšlel jsem si situace a příběhy a dělal jsem vlastně totéž, co potom celý život,“ řekl v roce 1987 Sergeji Machoninovi pro sborník O divadle III.
Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby
Jiří Černý
za nezpochybnitelný přínos v oblasti české hudební kritiky v širokém spektru hudebních žánrů
Hudební kritik, autor populárních klubových pořadů Antidiskotéka a Rockování. Narodil se 25. února 1936 v Praze. Vystudoval žurnalistiku a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1965 pracoval v týdeníku Mladý svět, od té doby je publicistou na volné noze. Spolupracuje s novinami, časopisy, rozhlasem i televizí. V 70. letech spolupracoval rovněž s hudebním vydavatelstvím Supraphon a se Svazem hudebníků. V současnosti působí v Českém rozhlase (kde uvádí pořad Klub osamělých srdcí seržanta Pepře).
Je autorem či spoluautorem knih: Zpěváci bez konzervatoře (1966), Poplach kolem Beatles (1966, s M. Černou), Hvězdy světových mikrofonů (1969, s M. Černou), Hvězdy tehdejších hitparád (1989, s M. Černou), Načerno v Českém rozhlasu (2000) a Určitá míra facky (2010). Svůj život a dílo představil v knižním rozhovoru s Jaroslavem Riedelem Kritik bez konzervatoře (2006).
Na otázku, co je pro kritika nejdůležitější, odpovídá: „Už dávno jsem přesvědčený, že je to umění poslouchat a vciťovat se, protože dřív než kritik začne posuzovat, jestli se mu to dílo nebo koncert líbí či ne, musí se snažit pochopit, proč to ten autor či interpret takhle udělal a co měl za lubem. A jestli mu stálo za to, aby si s tím dal tolik práce“ (Týdeník Rozhlas, 47/2012).
Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění
Milan Grygar
za ojedinělou celoživotní uměleckou činnost
Věnuje se malbě, grafické práci, typografii, filmovému plakátu a zvukovým realizacím. Narodil se 24. října 1926 ve Zvolenu. Absolvoval Školu uměleckých řemesel v Brně (1943) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1950). Samostatně vystavuje od roku 1959. Od 60. let patří mezi klíčové figury českého výtvarného umění. Stylově se pohybuje mezi geometrickou abstrakcí, minimalismem, konkrétní poezií, uměním akce a konceptualismem. Základní je pro něj souvislost mezi kresbou a zvukem. V roce 2009 vyšla pod hlavičkou Galerie Gema obsáhlá knižní bilance jeho díla z pera Hany Larvové. Jeho manželkou je Květa Pacovská.
„Otec pracoval u dráhy, takže jsem vyrůstal po různých železničních stanicích. Vždycky jsem měl jistou citlivost pro zvuky, které mě obklopovaly. Relativně brzo se ta citlivost rozšířila i na všemožné předměty, s nimiž jsem kreslil. Tehdy jsem pochopil, že každou kresbu, kterou vidím, mohu také slyšet. A tak jsem se rozhodl, že vystavím nahrávky zvuků kreseb, které jsem dělal. To bylo v roce 1965. Všechno, co dělám vizuálně, taky nahrávám,“ řekl Milan Grygar v rozhovoru pro časopis Electronic Beats (2/2012).
Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury
Rostislav Švácha
za jedinečný přínos k poznání a popularizaci moderní a současné architektury a za intenzivní obranu kulturního dědictví
Historik a teoretik umění a architektury, jako vysokoškolský pedagog působí na Katedře teorie a dějin umění pražské AVU a Katedře dějiny umění olomoucké Univerzity Palackého. Narodil se 16. ledna 1952 v Praze. Na Univerzitě Palackého vystudoval dějiny umění (1976). V letech 1977–1984 pracoval v nakladatelství Odeon. V roce 1985 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění Akademie věd, kde působí doposud.
Zabývá se soustavně architekturou 17. až 21. století. Je autorem knih: Od moderny k funkcionalismu (1985), Le Corbusier (1989), Karel Hubáček (1996), Regionalismus a internacionalismus v soudobé architektuře (1999), Lomené, hranaté a obloukové tvary (2000), Česká architektura a její přísnost (2004).
„Pokud česká architektura zůstane taková, jaká je, a bude nadále kultivovat svou charakteristickou přísnost, tak v těch opravdu hlavních světových centrech velkou šanci teď mít nebude. Takže jde o to, zda zpanikařit a začít honem kopírovat, co je zrovna na Západě trendy, jak oni říkají, nebo se nad tím nějak hlouběji zamyslet a třeba získat v sobě odvahu jít vlastním směrem, který nejvíc vyhovuje naší mentalitě,“ řekl Rostislav Švácha v rozhovoru pro Salon Práva (27. 1. 2005).
