Zákon č. 428/2012 Sb. v několika svých ustanoveních upravuje úlevy a součinnost, které jsou oprávněným osobám poskytovány. To vychází ze skutečnosti, že to byl právě stát a jeho orgány, které v rozhodném období na církvích a náboženských společnostech spáchaly majetkové křivdy. V mnoha případech pak byla během zabírání církevního majetku rovněž zabavena nebo zničena dokumentace k tomuto majetku. Jsou proto upravena osvobození od soudních a správních poplatků, součinnost katastrálních úřadů při prověřování nároku (§ 18 odst. 5) a součinnost orgánů veřejné moci poskytnout oprávněným osobám součinnost při objasňování jejich nároků (§ 18 odst. 4).
Pojem „orgán veřejné moci“ se objevuje v Ústavě ČR v zákoně o Ústavním soudu, jeho obsah byl proto předmětem rozhodování Ústavního soudu. V nálezu sp. zn. I.ÚS 229/98 ze dne 10. 11. 1998 je k této otázce uvedeno následující: „Veřejnou moc vykonává stát především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a za určitých podmínek ji může vykonávat i prostřednictvím dalších subjektů. Kritériem pro určení, zda i jiný subjekt jedná jako orgán veřejné moci, je skutečnost, zda konkrétní subjekt rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob a tato rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná, nebo zda může stát do těchto práv a povinností zasahovat.“
Příspěvkové organizace státu a územních samosprávných celků zjevně pod takové vymezení orgánu veřejné moci nespadají, neboť autoritativně nerozhodují o právech a povinnostech jiných osob. Orgány veřejné moci jsou však bezesporu kraje, obce či ministerstva, na které tak povinnost uvedená v § 18 odst. 4 dopadá. Žádosti o součinnost by tedy neměly oprávněné osoby adresovat příspěvkové organizaci, ale kraji, obci, resp. ministerstvu, kteří jsou zřizovateli dotčených příspěvkových organizací.
Účelem poskytnutí součinnosti je, aby oprávněná osoba mohla získat potřebné informace a doklady k podání, případně doplnění výzvy k vydání věci (např. kde se věc nachází či jakým způsobem přešla do vlastnictví státu). Zároveň je však nutno dodat, že povinnost poskytnout součinnost podle § 18 odst. 4 není bezbřehá. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu, aby oprávněným osobám byly obecně poskytnuty úplné evidence veškerých veřejných sbírek, jistě by takovou povinnost upravil. Zákon naproti tomu stanoví, že mají být poskytnuty výpisy a opisy z evidence a jiné podklady, které mohou přispět k objasnění nároků oprávněných osob. To dle našeho názoru znamená, že oprávněná osoba by měla v žádosti odůvodnit, jakým způsobem požadované podklady mohou přispět k objasnění jejich nároků. Vzhledem k obsahu zákona č. 428/2012 Sb. je zřejmé, že nároky oprávněných osob se míní nároky na vydání věci podle hlavy II zákona č. 428/2012 Sb. V žádosti by tyto nároky měly být více specifikovány, a to alespoň bližším určením věcí, které by měly být předmětem nároku na vydání (např. jako inventář z konkrétních kostelů).
