Vážená paní Hanáková přeji Vám dobrý den. Chtěl bych jen pár slov k církevním restitucím.Nevím jestli víte, co se tu dle mého názoru chystá.Vás považuji za slušnou a s tímto nic společného nemající osobu. Restituce církevního majetku jsou připraveny pro určitou skupinu lidí. Už tu nezbylo téměř nic k ukradení, kromě majetku církve, peněz na důchody a zdraví lidí a pár drobností.Chci Vám sdělit, jak, dle mého názoru, bude tato akce dále pokračovat. Po schválení restitucí dojde k prapodivným " prodejům", kdy církve budou o tento majetek okradeny, nebo dostanou úplně směšné částky Dojde k založení několika správcovských fondů, které tento majetek vytunelují a popřípadě církve vloží získané finance k "zhodnocení" do různých investičních fondů (viz některé části Prahy do Key Investment), kde tyto peníze zmizí. Píšu Vám to jen proto, aby jste nemohla nikdy říci, že jste o tom neměla ani ponětí. Tohle není žádné vyhrožování, jak by si to někdo mohl špatně vysvětlit. Tohle chci mít jako důkaz, až se tenhle dlouho připravovaný scénář naplní, k podložení žaloby na Vaši osobu a Vy se nemáte vůbec čeho obávat, jestli jste přesvědčena o správnosti Vašeho rozhodnutí.Věřím, že jednou se poměry změní, kdy policie, st. zastupitelství a soudy budou opravdu jednat podle tolik proklamovaného hesla: padni komu padni, a kdy členové vlády, poslanci atd. budou muset nést, nejen morální zodpovědnost za svá špatná rozhodnutí. Tolik k mému názoru na církevní restituce. S pozdravem F.P.
Vážený pane,
chápu, že v dnešní době můžete cítit nedůvěru, že tzv. církevní restituce jsou jen prostředkem k obohacení lidí z některých politických a ekonomických kruhů. Je tedy určitě na místě být kritický i k tomuto kroku vlády. Tím myslím být kritický v původním smyslu tohoto slova, tedy mít schopnost rozlišovat a posuzovat.
I když můžeme mít k historii církví na našem území mnoho výhrad, je skutečností, že církve tu po staletí vyvíjely náboženskou činnost a rovněž činnost charitativní. Aby tyto činnosti mohly zabezpečit získávaly církve většinou darem pozemky a budovy. Bylo pravidlem,že když např. šlechtic či město chtěli mít na svém území kostel, darovali mu část své půdy. Za 1. republiky proběhla první pozemková reforma, kdy stát vyvlastnil velké pozemkové vlastníky a vyvlastněnou půdu rozdělil drobným rolníkům. Tato reforma se dotkla i církevního majetku. Zde je však nutné zdůraznit, že za vyvlastněné pozemky stát za 1. republiky vždy vyplatil peněžitou náhradu. Jednalo se tedy o spravedlivý postup, postup v souladu s právem.
V roce 1947 byl přijat zákon o revizi první pozemkové reformy. Znovu se měl vyvlastnit majetek nyní už i menších pozemkových vlastníků (nad 50 ha) a rozdělit drobným rolníkům. Znovu se měla za vyvlastnění vyplatit peněžitá náhrada. Přišel však 25. únor 1948 a moc převzala KSČ. Principy právního státu přestaly platit a pozemková reforma proběhla bez vyplacení náhrad. To se dotklo jak statkářů-fyzických osob, tak i církví. Církvím tak byl státem zabrán majetek a náhrada jim nebyla vyplacena. Je pravda, že byl přijat zákon o hospodářském zabezpečení církví, podle kterého stát hradil platy duchovních. Je však nutno dodat, že výdaje státu na platy duchovních jsou nižší než výnosy ze zabraného církevního majetku (podle studie Národohospodářské fakulty jsou roční výnosy ze zabaveného církevního majetku cca 3 mld. Kč ročně, naproti tomu výdaje státu na církve jsou cca 1,4 mld. ročně). V 50. letech pak komunistický režim zrušil mužské i ženské řády a uvěznil řadu duchovních. Doufám, že se shodneme na tom, že všechny tyto věci byly křivdy, které způsobil církvím stát.
Po roce 1989 se začalo s nápravou některých křivd, které komunistický režim způsobil. Byly přijaty restituční zákony a majetek byl vrácen fyzickým osobám, tělovýchovným organizacím (Sokol) i Československému červenému kříži. Byl vrácen i určitý majetek zejména řádům. Jednalo se však o samotné budovy klášterů tak, aby řády mohly kde znovu začít. Hospodářské budovy a pozemky se v tomto zákoně nevracely. Stát si této částečnosti byl vědom a do zákona o půdě včlenil příslib, že zbylý původní církevní majetek bude vypořádán zvláštním zákonem a za tímto účelem zablokoval jeho převody.
Takový zvláštní zákon o vypořádání původního církevního majetku však už přes 20 let přijat nebyl. Možná jsme si na to už zvykli a na slib daný církvím už zapomněli. Jelikož však na rozdíl od 50. let jsme právním státem, Ústavní soud v roce 2010 rozhodl, že neplnění slibu po tak dlouhou dobu už přesahuje rozumné meze, a je proto protiústavní.
Je proto třeba si uvědomit, co je pro další vývoj naší země důležité. Pokud chce být Česká republika skutečně právním státem, který respektuje lidská práva, musí na takové rozhodnutí Ústavního soudu reagovat, byť je to nepopulární a vládě to žádné politické body nepřinese.
Druhá možnost je vyslyšet různé „hlasy z lidu“ a zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi odmítnout. To zároveň znamená pošlapat rozhodnutí Ústavního soudu a dál pokračovat v protiústavním jednání.
Nezapomínejme však, že to co by dnes postihlo církve, by zítra mohlo zrovna tak postihnout jinou skupinu obyvatel. Většina nemá vždy pravdu, jak ukázaly historické zkušenosti s nacismem a komunismem. Zajištění práv menšiny je proto nezbytné pro každý stát, který se chce nazývat demokratický.
Věřím, že se mi touto odpovědí podařilo Vám osvětlit, proč vláda předložila zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a proč ho i já podporuji. Pokud byste se o celém problému chtěl dozvědět více, mohu Vás odkázat na webové stránky Ministerstva kultury - http://www.mkcr.cz/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/majetkove-narovnani/default.htm , kde je k dispozici řada materiálů a podkladů.
S pozdravem
Alena Hanáková
