Ochranu archeologického kulturního dědictví na území České republiky upravuje Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná; Sbírka mezinárodních smluv č. 99/2000) a zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon) v § 21 - 24.Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy chápe archeologické dědictví jako zdroj evropské kolektivní paměti a jako nástroj historického a vědeckého studia. Za tímto účelem za archeologické dědictví považuje veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli jiné stopy po lidstvu z minulých období
Do archeologického dědictví se zahrnují stavby, konstrukce, skupiny budov, zastavěná území, movité objekty, památky dalšího druhu a také jejich související prostředí nacházející se jak na souši, tak pod vodou.
Významné informace o archeologickém dědictví obsahuje Archeologický informační systém České republiky, k němu blíže zde.
Hrozí-li zničení nebo a ztráta informací o archeologickém dědictví, zákon v § 22 odst. 2 stanoví pro ochranu archeologického dědictví zvláštní postup spočívající v povinnosti stavebníka, pokud zamýšlí provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy (území s archeologickými nálezy tvoří území s pozitivně prokázaným, dále bezpečně předpokládaným a pravděpodobným výskytem archeologických nálezů), již od doby přípravy stavby tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo právnické či fyzické osobě, která má povolení Ministerstva kultury k provádění archeologických výzkumů (dále jen „oprávněná organizace“) provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum.
Kraj může vydat v dohodě s Ministerstvem kultury nařízením kraje plán území s archeologickými nálezy v kraji nebo ve vymezené části kraje, ve kterém vyznačí území, na nichž se vyskytují nebo se mohou odůvodněně vyskytovat archeologické nálezy, a který slouží pro zabezpečení archeologického dědictví a jako podklad pro plnění oznamovací povinnosti stavebníka.
Náklady spojené s provedením záchranného archeologického výzkumu hradí, je-li stavebníkem právnická osoba, tento stavebník vždy, pokud je stavebníkem fyzická osoba, pak pouze v případě, že nutnost záchranného archeologického výzkumu vznikla při jejím podnikání.
Archeologické nálezy lze nalézt nejen při provádění záchranných archeologických výzkumů, ale i náhodně, například při lesnických či zemědělských pracích nebo provádění geologického výzkumu či průzkumu. V takovém případě má nálezce nebo osoba odpovědná ze zákona ohlašovací povinnost učinit oznámení o nálezu Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu buď přímo nebo prostřednictvím obce, v jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo, a to nejpozději druhého dne po archeologickém nálezu nebo potom, kdy se o archeologickém nálezu dověděl. Archeologický nález i naleziště musí být ponechány beze změny až do prohlídky Archeologickým ústavem nebo muzeem, nejméně však po dobu pěti pracovních dnů po učiněném oznámení. Důvodem je zachovat původní archeologické situace pro vědecký výzkum. Archeologický ústav nebo oprávněná organizace jsou povinny učinit na nalezišti všechna opatření nezbytná pro okamžitou záchranu archeologického nálezu, zejména před jeho poškozením, zničením nebo odcizením.
Nálezci náleží právo na odměnu. Odměnu poskytuje krajský úřad do výše ceny materiálu, je-li archeologický nález zhotoven z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů, v ostatních případech až do výše deseti procent kulturně historické hodnoty archeologického nálezu určené na základě odborného posudku. Nálezce má dále právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem.
Zvláštní režim stanoví § 176 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) v případě nepředvídaně učiněného archeologického nálezu při postupu podle tohoto zákona. V takovém případě je stavebník povinen neprodleně oznámit nález stavebnímu úřadu a orgánu státní památkové péče. Zároveň musí učinit opatření nezbytná k tomu, aby nález nebyl poškozen nebo zničen a práce v místě nálezu musí přerušit.
Hrozí-li nebezpečí z prodlení, může orgán státní památkové péče do 5 pracovních dnů od oznámení nálezu stanovit opatření k ochraně nálezu a rozhodnout o přerušení prací. V takovém případě může stavebník v pracích pokračovat až na základě písemného souhlasu orgánu, který rozhodl o přerušení prací. Stavební úřad může rovněž, po dohodě orgánem státní památkové péče vydané stavební povolení ve veřejném zájmu změnit.
Ministerstvo kultury může na návrh orgánu státní památkové péče nebo Archeologického ústavu rozhodnout, že se jedná o nález mimořádného významu, a z vlastního podnětu jej prohlásí za kulturní památku. Na základě tohoto rozhodnutí pak může stavební úřad po dohodě s Ministerstvem kultury vydané stavební povolení ve veřejném zájmu změnit nebo zrušit. V takovém případě může stavebník uplatnit nárok na náhradu nákladů, které mu vznikly v důsledku postupu podle tohoto ustanovení stavebního zákona, a to ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, na jehož základě mu tyto náklady vznikly; jinak nárok na jejich náhradu zaniká.
Archeologické ústavy AV ČR se dlouhodobě zabývají hledáním cesty, jak do ochrany archeologického dědictví za pojit i laickou veřejnost. Tyto možnosti popisují prezentace, které jsou k dispozici zde a zde.
Některých otázek ochrany archeologického dědictví se týká pracovní materiál zveřejněný na stránkách Ministerstva kultury.
