ŽIŽKOV Jednoduchá plastika s verši Jaroslava Seiferta zdobí donedávna zanedbaný plácek na pražském Žižkově. Nachází se poblíž míst, kde nejslavnější český básník prožil své dětství. Včera byl artefakt v podobě stuhy mířící k nebi odhalen. A to i za přítomností hostů světového kongresu básníků, který se v Praze koná na Seifertovu počest, i básníkovy dcery Jany Seifertové-Plichtové. „Je málo příležitostí, ke kterým přicházím tak rád, jako je tato. Schází se tu několik velmi pozitivních momentů dohromady. Předně v okruhu blížícího se 115. výročí narození Jaroslava Seiferta splácíme letitý dluh, který naše společnost vůči tomuto jedinému nositeli Nobelovy ceny za literaturu za naši zemi má,“ řekl ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).
Nobelista z doby „temna“
Iniciativa k vytvoření pomníku vzešla od majitelů domu, jimž patří i malý pozemek u stanice tramvaje Lipanská. Opravena byla i opěrná zeď, z níž stuha, dílo sochaře Jana Roitha, vyrůstá. Za účelem stavby pomníku vznikl loni při Českém centru Mezinárodního PEN klubu Nadační fond Jaroslava Seiferta.
„Vzpomínám na rok 1984, kdy Jaroslav Seifert dostal Nobelovu cenu za literaturu. Byla to doba, kterou můžeme nazvat dobou temna 20. století. Tehdy se o tom moc nemluvilo a jsem rád, že se ledy významně pohnuly a dnes se můžeme hlásit k odkazu tohoto velikého básníka a kultivátora české kultury,“ řekl Herman.
Na Seifertově památníku, který je vyroben z litého betonu, je citát z jedné jeho básně s názvem Prosinec 1920 „... to slovo letělo jako pták do sítě hvězd...“.
Seifert vyrůstal na Žižkově
Žižkovský rodák Seifert prožil na někdejší periferii celé dětství. Ve čtvrti má dnes několik připomínek svého působení. V roce 2001, v den jeho nedožitých stých narozenin, mu odhalili pamětní desku na rodném domě v Bořivojově ulici. Básníkova podobizna od sochaře Stanislava Hanzíka vyvolávala občas nevoli, mnozí by raději viděli více realistické dílo.
K novému dílu jsou odborníci smířlivější. Například historik architektury Zdeněk Lukeš k pomníku řekl, že podle něj více než předchozí, převážně figurální a realistické Seifertovy sochy či busty více „rezonuje s meziválečnou érou moderního umění a současně dokonale zapadá do genia loci této půvabné žižkovské lokality“.
