Slavná značka Pompidou nejspíš ozdobí Prahu
11.03.2019 - Deník N

Uvažovalo se o výstavbě nové budovy Národní galerie, ale přišla nová zpráva – v Praze by mohla být „pobočka“ známé francouzské galerie.

Před několika měsíci sdíleli umělečtí insideři na síti fotku francouzského prezidenta Macrona a českého premiéra Babiše před obrazy v Národní galerii v Praze. A protože jsou geneticky podezřívaví vůči jakémukoli establishmentu, a navíc žijí v zemi, kde kultura opravdu politiky nezajímá, ptali se: co se to tady vlastně děje?

Před několika dny, konkrétně 1. března, se v médiích objevila zpráva, která stvrdila umělecký pakt Paříž–Praha (o něm se již zmínil premiér Babiš po své listopadové návštěvě Paříže). Ve Veletržním paláci Národní galerie se tentokrát za doprovodu premiéra a ředitele galerie Jiřího Fajta promenoval sám Serge Lasvignes, prezident slavného Centre Georges Pompidou, pařížského svatostánku moderního a současného umění.

Veřejnost se dozvěděla, že instituce plánují daleko významnější spolupráci, než praktikovaly doposud: v Praze má vzniknout přímo pobočka pařížské galerie a do dvou let by se měli diváci dočkat dlouhodobější prezentace šesti desítek mistrovských kousků z Paříže.

V pátek ministr kultury Antonín Staněk jednal osobně se Sergem Lasvignesem v Centre Pompidou v Paříži. Zatímco premiér Babiš snil svůj americký sen s Trumpem ve Washingtonu a ředitel Národní galerie měl dovolenou, ministr kultury dal veřejnosti najevo svou kompetenci. V Paříži právě domluvil velmi konkrétní věci týkající se pařížské umělecké „franšízy“ v Praze. Česká kultura tak přeskočila etapu postmoderního vymezování se umění vůči všem společenským pravidlům a vstoupila rovnou do postkapitalistické řeky.

 

KAM S NÍ?
Vysvětleme si, co vlastně export takové značky pro nás znamená. Pobočka Pompidou už úspěšně funguje například (kromě francouzského města Metz) ve španělské Malaze. Ministr Staněk nám na tuto otázku odpověděl, že zřízení pobočky znamená otevření celého nového výstavního prostoru – ovšem v některém ze stávajících objektů Národní galerie. V tuto chvíli se uvažuje o Salmovském paláci na Hradě a také o Paláci Kinských na Staroměstském náměstí v centru Prahy.

Tento prostor nebude podle ministra jen prezentací zahraničního špičkového umění, které by se české instituci jinak nepodařilo zapůjčit, ale komplexním místem s veškerým programovým zázemím (workshopy, projekce, přednášky atp.), zkrátka vše, za čím by český návštěvník jinak musel jet až do Paříže. „Licence neboli značka je pak symbolickým stvrzením úzké spolupráce a výměny a také puncem vysoké kvality programu i jednotlivých děl. Oproti běžné spolupráci, která spočívá především v zápůjčkách jednotlivých děl, přináší licence řadu výhod a benefitů,“ vyjádřil se ministr Staněk.

Jednoznačný zájem o zřízení pobočky v Praze v letech 2020–21 byl po jednání potvrzen oběma stranami. Koordinátorem pro získání licence je právě ministerstvo kultury, které akceptovalo požadavek francouzské strany na zřízení zvláštního emisara pro přípravu a spuštění projektu Pompidou.

 

ZÁRUKA NÁVŠTĚVNOSTI
Od značky Pompidou si stát slibuje větší návštěvnost všech dalších galerií a muzeí. V Čechách podle ministerstva neexistuje dosud žádná kulturní instituce s mezinárodním přesahem a adekvátní návštěvností. Máme sice skvělá díla a stovky zajímavých exponátů, ale chybí nám správná „značka“, kterou se v naší republice nepodařilo vybudovat ani Národní galerii.

Jsem přesvědčen, že kultura a kvalitní umění není svázáno s geografickopolitickými hranicemi, a proto tato vzájemná výměna je oboustranným přínosem. S nadsázkou řečeno, věřím, že poselstvím oboustranné spolupráce není přetahovaná o to, zda je Mucha více Francouz, nebo Čech, zda patří nám, nebo vám, ale právě o spolupráci, která je výhodná pro obě strany,“ vysvětluje svou misi ministr.

Někteří kritici z řad odborníků však upozorňují, že dovážení známých značek je redukce kultury do stylu supermarketů. Svébytnost a autenticita kvalitních artefaktů se tím automaticky staví do pozice provinčního outsidera. Nejspíš se do budoucna budeme muset smířit s tím, že podobný trend se projeví ve všech směrech lidské činnosti a „artlandy“, které se podbízejí široké veřejnosti, jsou toho součástí. Přesto mají nesporný vliv na vzdělávání širší veřejnosti.

Centre Georges Pompidou, hovorově také Beaubourg, je pařížskou značkou moderního umění, která byla vytvořena v době, kdy Paříž potřebovala vzpruhu jako někdejší vyhlášené umělecké centrum.

Pompidou vzniklo v letech 1972–77 na popud francouzského prezidenta Georgese Pompidoua a podle návrhu dnes již architektonických legend Renza Piana a Richarda Rogerse.