Nevyplacené peníze z případného zdanění restitucí by měly zůstat kultuře
14.09.2018 - Právo

MINISTR KULTURY ANTONÍN STANĚK (ČSSD) PRO PRÁVO:

* Parlament projednává návrh zdanění finančních církevních restitucí. Ten názor podpořil i prezident. Pokud vím, jste toho názoru, že by se neměly danit. Proč?

                Návrh zákona na zdanění finanční náhrady poskytované církvím a náboženským společnostem v rámci tzv. církevních restitucí za nevydaný majetek, který jde ve Sněmovně do druhého čtení, se opírá o názor, že v tomto případě jde o výraznou odlišnost od ostatních restitučních předpisů. Navrhovaný zákon má tuto ničím neodůvodněnou nepřiměřenost zmírnit, a z toho důvodu jej považuji za oprávněný a racionální. Dle názoru právníků nejde o retroaktivní návrh zákona, jednat by se mělo o 80 procent vyplácených náhrad. Celkové náhrady podle zákona činí 59 miliard vyplácených během třiceti let a daň by měla celkově být 11,5 miliardy korun, jde tedy přibližně o 19,5 procenta z celkové částky.

* A co kdyby se zákon prosadil?

                V případě, že by se tento názor prosadil, by bylo dobré, aby se takto ušetřené prostředky nebo jejich významnou část podařilo ponechat v kapitole ministerstva kultury za účelem péče o kulturní památky.

* Při nástupu první vlády formuloval premiér Andrej Babiš myšlenku na převedení restitucí a vůbec výplaty církvím a církevním organizacím z resortu kultury na finance. Pokračují jednání v tomto směru?

                Jde o dvě roviny. Příspěvek na činnost církvím může být vyplácen z ministerstva financí přímo, protože to zákon umožňuje. Vyplácení restitučních peněz předepisuje zákon přímo ministerstvu kultury. Chápal bych tedy tuto případnou změnu jako určitý transformační proces. Pokud ale vím, tak se žádná jednání v tom směru nevedou. Ministerstvo ani změnu zákona nepřipravuje. Ze strany pana premiéra jsem také nezaznamenal signál na změnu.

* Ministr zemědělství Miroslav Toman chystá audit církevních restitucí. Bude případně členem komise i zástupce resortu kultury?

                Audit není apriorně vyjádřením nedůvěry, že se něco děje divně. Je to přirozený nástroj kontroly, který potvrdí, že se vše odehrává v souladu se zákonem, nebo existují nějaké nedostatky. Pokud budeme při vzniku takové komise osloveni, není důvod se nepřipojit.

* Má ministerstvo nějaký přehled o tom, jak zapojily církve restituční peníze do oprav památek?

                Takováto evidence neexistuje a není ani technicky možná. Pokud nějakou památku opravujeme společně, tak tam, kde církev uhradí spolupodíl, nelze zkoumat, z jakých peněz byla tato částka uhrazena. Všichni víme, že církve a náboženské společnosti mají mnoho aktivit, do kterých investují, ať to jsou již opravy památek a objektů v jejich vlastnictví, nebo realizace širokého spektra sociálních služeb a podobně.

* Jako jednu z priorit jste si označil péči o památky, zdroj národní hrdosti. Jakou s tím máte zkušenost právě z Olomouce, města s množstvím architektonických klenotů?

                Znalci vědí, že Olomouc je po Praze druhou největší městskou památkovou rezervací. Fascinující je unikátní soubor barokních kašen, církevního baroka či památka UNESCO, sloup Nejsvětější Trojice. To vše spojené ještě s drobnými smírčími kříži, kapličkami, krajinnými prvky představuje pro město nejen prestiž, ale také neuvěřitelnou finanční zátěž. Státní příspěvek nepokrývá vše. Zkušenosti jsou pozitivní i negativní. Jsem přesvědčen, že ochrana památkového fondu je důležitá, ale musí být v souladu s tím, jak se společnost vyvíjí. Jako primátor se setkávám se střetem zájmů ochrany památek a snahou města o další rozvoj. Nejsou-li dány do rovnováhy, tento rozvoj je limitován. Nesmírně dlouho trvalo přesvědčit orgány Rakousko-Uherska o potřebě zrušení Olomouce jako pevnosti a tím umožnit její ekonomický rozvoj. Nejsem barbar, ale byl bych rád, aby se z Olomouce y nestal skanzen. Žijí tam lidé, liy kteří chtějí bydlet v moderním, dé, dynamickém, zajímavém městě.

* Proč jste se rozhodl vykonávat současně funkci ministra i primátora Olomouce?

                Byl jsem jmenován ministrem 27. června, komunální volby jsou vypsány na 5. a 6. října. Připočtěme k tomu prázdniny i nutnost dohody ve stávající koalici o novém primátorovi, připravit jeho kandidaturu a sezvat čtyřicet pět zastupitelů. Ve všech ohledech se ukázaly problémy. Uvědomil jsem si, že by bylo neodpovědné jen tak odstoupit. Je to pro mě vysilující, nemohu se tomu věnovat na sto procent a už se těším, až bude zvoleno nové vedení města.

* Co jste jako pedagog i primátor využil ze zkušeností na ministerstvu i při jednání vlády?

                Jako učitel snad určitou míru výřečnosti a schopnosti argumentovat. Možná i trochu kultivovanosti v projevu. Zkušeností z výkonu funkce primátora je víc. Za čtyři roky práce v samosprávě jsem nabyl hodně pragmatického pohledu na věci kolem. Často se o nich jen zbytečně diskutuje. To je sice důležité, protože se ukážou názory z mnoha stran. Důležitá je ale též snaha dovést věci do konce. Občané chtějí vidět výsledky.

* Od nástupu jste vykonal řadu inspekčních cest a návštěv. Co jste při nich zjistil?

                V pozici primátora chci vidět vše, co město financuje, dotuje – tedy akce, které probíhají. Vím, že nestihnu všechno. Na ministerské úrovni to je ještě složitější. Máte památky, devětadvacet příspěvkových organizací, živé umění, paměťové instituce. Desítky povinností i nabídek bídek akcí, které bych měl zahájit. Priorita je jet za lidmi. První cesta byla na karlovarský festival. Dozvěděl jsem se tam mnoho o filmovém průmyslu, který je velkým ekonomickým přínosem. Navštívil jsem Císařské lázně a podařila se dohoda na úrovni města a kraje. Na ministerstvu jsou už připraveny peníze k jejich opravám. Důležité je ale vše vidět, slyšet, mít přehled o debatách, které se vedou.

* A jinde?

                Byl jsem v Luhačovicích na Akademii Václava Hudečka a zjistil jsem, jak velcí umělci pomáhají vychovávat nové generace i co by pro tuto bohulibou činnost ministerstvo mohlo dále udělat. Navštívil jsem skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, prohlédl si Libušín, kde probíhá náročná rekonstrukce po ničivém požáru. Hodně času jsem strávil v Českém Krumlově.

* Co jste tam zjistil?

                Dozvěděl jsem se například, kolik se zde každoročně objeví turistů a jak jejich počet na jednu stranu pomáhá městu, na druhou ale zatěžuje jeho provoz. Jsem asi už desátý ministr, který by měl řešit problém otáčivého hlediště. Vnímám to jako zásadní věc pro region. A vnímám potřebu jednat s těmi, jichž se to nejvíce týká, tedy s městem České Budějovice, krajem, Jihočeským divadlem i se samotným Krumlovem. Chtěl bych, abychom se konečně někam posunuli.

* Existuje možnost, která by vyloučila nezbytnost přesunu z barokní zahrady, jak požaduje UNESCO?

                V tuto chvíli není vhodná doba pro silná prohlášení, třeba že hlediště přesuneme. Pro Jihočeské divadlo je z ekonomického hlediska neobyčejně důležité. Jakákoliv změna v té věci se na jeho fungování projeví. Každý z deseti předcházejících ministrů se k věci nějakým způsobem vyjádřil. Myslím si, že rozhodnutí by mělo přijít po komunálních volbách. V rozhodování budou bezesporu zainteresováni zastupitelé Českých Budějovic, Jihočeského kraje i divadla. Musíme si říci, jaké jsou zájmy všech, a musíme najít kompromis přijatelný pro všechny. Slýchám, že je možný přesun točny, protože divadlo potřebuje už lepší zázemí, které v zahradě není. Další hlas se obává značného dopadu na návštěvnost. Chceme-li dojít k nějakému závěru, tak si musíme říci k jakému, kolik to bude stát a kdo to bude platit. Není možné, aby to byl jen stát nebo město či kraj. Musí to být sdružená investice. A musíme si stanovit postupné cíle i ten konečný. Chystám se po volbách oživit pracovní skupinu, která tu existuje léta letoucí, a začít věc řešit. A dát najevo i UNESCO, že tu máme nějaké priority, které si chceme uhájit.

* Mluvíme-li o UNESCO, co si myslíte o jeho rozčarování nad mnoha developerskými projekty velkého měřítka v hlavním městě nebo o trvalém tlaku na zastavění piazzetty před pražským hotelem InterContinental?

                To je nelehká otázka. O ochranu urbanistických hodnot má primárně pečovat územní plán. Ten tvoří a schvalují zastupitelé města. Takovýto dokument by měl být přijat na bázi širokého konsenzu. Neměl měl nějaké by to být výsledek nějakého ho mocenského přetlačování, protože nedosažení konsenzu přinese jenom problémy. Zvláště když se k věci budou vyjadřovat i památkáři a další zainteresované strany. Jako zastupitel říkám, že je třeba k těmto věcem přistupovat p p velmi racionálně. Žijeme ve 21. století. Máme památky, krásné krajinné kompozice, zároveň však i mladé lidi, kteří chtějí žít v moderních bytech. Je tedy třeba najít rovnováhu mezi těmito požadavky.

* A co piazzetta?

                Byl jsem se tam jen tak podívat a na první dobrou jsem si řekl: „To snad ne“. Nejsem z Prahy a netuším, že tam kdysi stál dům. Ale vidím, že je to jediné místo, které onen prostor prosvětlí, provzdušní. Když sem postavíte barák, budeme jako na Manhattanu a kolem zbydou jenom úzké uličky.

* Předchůdce Ilja Šmíd se chtěl pokusit o navýšení platů v kulturních institucích během čtyř let na 150 procent dnešního stavu. O přidání jste mluvil nedávno i vy na zahájení volební kampaně ČSSD ve Stochově. Jaký prosazujete návrh rozpočtu pro rok 2019?

                Souhlasím s tím, že je nezbytně nutné zvyšovat platy. Působil jsem ve školství a vím, jaké platy tam jsou. Navíc školství má docela silné odbory, respektive je rozdíl zavřít školu nebo divadlo. Podíváme-li se na platy v kultuře, jsou dlouhodobě pod celostátním průměrem, což je opravdu tristní. Po pedagozích, civilních pracovnících soudů a státních zastupitelství jsou pracovníci v kultuře hned další důležitou oblastí, kam míří největší zvyšování mezd. Navýšení jsme dohodli o 10,9 procenta, což by v průměru mělo představovat zhruba tři tisíce tři sta korun. Uměl bych si představit, že by většina šla do tarifů, kde už vám to nikdo nevezme. Tam tedy nyní půjde pět procent, což je také víc, než se předpokládalo.

* Ministerstvo se stále více věnuje propagaci české kultury v zahraničí. Hlavním hostem příštího ročníku knižního veletrhu v Lipsku budeme právě my. Jak se v té souvislosti díváte na vystoupení několika spisovatelů, útočících kolika sp z údajně politicko-morálních hledisek na Karla Gotta a jeho n koncert, který se tam ani ho koncer neměl konat? kon

                Jsem hrdý na to, že je o českou kulturu ve světě zájem. Nejsme už země, která umělce jen přiváží. Máme nejen co nabídnout, ale je o nás i zájem. Ať je to Česká filharmonie, český film, folklór, design nebo literatura,… Mluvil jsem s paní velvyslankyní Chorvatska, kde žije také významná česká menšina, že by se měly posílit překlady. Je to i otázka spolupráce s ministerstvem zahraničí a Českými centry. S tím souvisí podivná kritika Karla Gotta. Ten je prostě v zahraničí fenomén, a je žádán zvláště v německy mluvících zemích. Nepochopení této skutečnosti je nepochopení zahraničního chápání České republiky. A že se bojuje kvůli problémům, které neexistují, na to jsem si v českých zemích už zvykl.

* S tím souvisí aktivita několika kolika zp zpěváků, herců a kapel vyhlašujících bojkot akcím pel vyhl sponzorovaným Agrofertem cím spo či médiím spojeným fertem s předsedou vlády. Co vy před na to?

                Jejich stanovisko respektuji, je to jejich svobodné rozhodnutí. A věřím, že každý, kdo přijímá nějakou dotaci, zvažuje, jestli mu ten který donátor či sponzor vyhovuje. Líbil se mi rozhovor se zpěvákem a hercem Vojtou Dykem. Bez soukromých peněz se totiž kultura přece neobejde.  Buď tedy přijmeme fakt, že do celé řady aktivit, které si na sebe nevydělají, přispívají různé soukromé subjekty, nebo ne. Pokud bychom ale chtěli být důslední, museli bychom v tom případě zkoumat sponzory každého koncertu. Věc má jiný rozměr, nežli řešit jen antipatii k jednotlivci. Mně by například vadilo, kdyby koncert sponzorovala firma spojená s lihovou mafií či někdo, kdo je spojen s bytovou mafií kolem sociálního bydlení. Je tedy třeba spíše diskutovat nad etikou přijímání peněz od subjektů v širším kontextu.

* Nad čím kromě úkolu ministerstva a vlády ještě přemýšlíte?

                Víme, že máme za úkol zachovat budoucím generacím to, co jsme sami zdědili. Položme si však otázku, co a kdo jim předá něco z naší doby. Z architektury? Ze živého umění? Ptejme se, kde jsou ti lidé, po nichž tady něco zůstane? Jistě, zachraňujme památky, ale otevřme také diskusi a zodpovědně přemýšlejme o tom, co by mělo zůstat po nás.

* Antonín Staněk (1966). Poslanec Parlamentu ČR, člen předsednictva a Ústředního výkonného výboru ČSSD, primátor statutárního města Olomouc, vysokoškolský učitel, docent, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci.