Směrnice o audiovizuálních mediálních službách
Od roku 1989 představovala základní dokument ES v oblasti televizního vysílání Směrnice Rady č. 89/552/EHS, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (tzv. Směrnice "Televize bez hranic"), novelizovaná v roce 1997 směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 97/36/ES. Jejím hlavním cílem byla realizace jednoho ze základních principů EU - svobodného pohybu služeb - televizních programů. Stanovení minimálních standardů televizního vysílání (regulace reklamy, ochrana dětí a mládeže, apod.) umožnilo, aby televizní programy mohly volně překračovat hranice států uvnitř společenství. Směrnice upravila mezinárodní aspekt vysílání tím, že vymezila jurisdikci členských států nad jednotlivými provozovateli vysílání, a současně zaručila jejich svobodný příjem. Významným cílem "Televize bez hranic" byla rovněž podpora distribuce a produkce evropských televizních programů. Do českého právního řádu byla implementována zákonem č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů.
Vydáním 4. Sdělení komise o aplikaci směrnice "Televize bez hranic" za období 2001-2002 byla zahájena revize této směrnice, která byla zakončena přijetím Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11.prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/ES. )Touto směrnicí byl změněn i název směrnice „Televize bez hranic“, a to na „Směrnici o audiovizuálních mediálních službách“).
Za účelem sjednocení tří znění směrnice (1989, 1997, 2007) bylo v roce 2010 přijato oficiální kodifikované znění – směrnice č. 2010/13/EU. Tento formální krok byl učiněn z důvodu přehlednosti platných pravidel, obsahově nepřinesl nic nového.
Historie projednávání návrhu směrnice o audiovizuálních mediálních službách
Návrh nové směrnice
Evropská komise dne 13. 12. 2005 schválila návrh nové směrnice, jehož cílem byla modernizace/novelizace stávajících pravidel směrnice „Televize bez hranic“.
Projednávání návrhu v Radě
Rada ve složení pro vzdělávání, mládež a kulturu schválila dne 13. listopadu 2006 tzv. obecný přístup, přičemž po prvním čtení v Evropském parlamentu, přijala Rada 24. května 2007 politickou dohodu k návrhu kompromisního textu. Společný postoj, který vycházel z kompromisu dosaženého mezi členskými státy a z pozměňovacích návrhů Evropského parlamentu, byl v druhém čtení schválen Evropským parlamentem dne 29.listopadu 2007.
V průběhu legislativního procesu se největší diskuse se týkala čtyř okruhů problémů - oblast působnosti, jurisdikce, umísťování produktů (product placement) a kvantitativní pravidla pro reklamu - u nichž byly výchozí postoje jednotlivých členských zemí velmi rozdílné.
1) Oblast působnosti
Obecná shoda panovala v otázce, že pojem tradičního televizní vysílání - kdy subjekt televizního vysílání sestavuje programovou nabídku - by mělo zahrnovat veškeré technické prostředky jeho šíření (satelit, kabel, internet, mobilní telefon atd.). Složitější byla diskuse o zahrnutí nových audiovizuálních služeb na vyžádání do působnosti směrnice (na tyto služby se v současnosti na úrovni Společenství vztahuje směrnice č. 2000/31/ES, o elektronickém obchodu).
2) Otázky související s jurisdikcí
Směrnice „Televize bez hranic“ byla založena na zásadě země původu, tj. že použitelné právo je právo země, v níž je daný poskytovatel služeb usazen. Směrnice stanovila v článku 2 podrobná kritéria pro určení místa usazení. Řada delegací požadovala, aby nová směrnice řešila případy obcházení vnitrostátních předpisů, které jdou nad rámec minimálních norem stanovených v dotyčné směrnice, v oblastech jako jsou např. reklama na alkohol nebo reklama zaměřená na děti. V tomto ohledu předpokládá novelizovaná směrnice užší spolupráci mezi jednotlivými členskými státy.
3) Umístění produktu
Právo ES neřešilo explicitně problematiku tzv. umístění produktu. Nicméně jde o existující a poměrně rozšířený jev, který byl v jednotlivých zemích řešen odlišně. V některých zemích je tato reklamní praktika tolerována, jinde je považována za skrytou reklamu. Návrh EK byl Radou a Evropským parlamentem upraven v tom smyslu, že umístění produktu bude obecně zakázáno, přičemž členské státy mohou při dodržení stanovených podmínek používání této reklamní praktiky umožnit.
4) Kvantitativní pravidla pro televizní reklamu
V rámci legislativního procesu doznal původní návrh EK určitých změn, obecně však byla shoda na liberalizaci těchto pravidel.
Soubory ke stažení
- Směrnice o audiovizuálních mediálních službách – konsolidovaná verze
(typ: pdf, velikost: 965 kB) - Směrnice o audiovizuálních mediálních službách
(typ: pdf, velikost: 179 kB) - Směrnice "Televize bez hranic"
(typ: doc, velikost: 191 kB)
