Úvodní stránka » Zpravodajství » Zprávy

Ministr kultury udělil Cenu Ministerstva kultury za přínos k rozvoji české kultury

8.12.2011 — Eva Tichá

Cenu Ministerstva kultury za přínos k rozvoji české kultury udělil ministr kultury Jiří Besser Heleně Albertové, Stanislavu Kleisnerovi, manželům Janě a Jiřímu Ševčíkovým a PhDr. Vítu Richterovi. Diplom oceněným předal 1. náměstek ministra František Mikeš.

Helena Albertová, dramatička a autorka prací z oboru scénografie patří k osobnostem, které výrazně ovlivnily podobu Pražského Quadriennale jako nejvýznamnějšího prostoru pro prezentaci české a světové scénografie a pro setkávání scénografů a odborníků z celého světa.

Dlouhodobě se věnovala mezinárodní přehlídce scénografie a divadelní architektury Pražské Quadriennale (1975-1995 se podílela přímo na vytváření koncepce a přípravy). Její nezpochybnitelný přínos k rozvoji české kultury spočívá především v její dlouhodobé misi v oblasti výstav a přednáškové činnosti.

Od sedmdesátých let 20. století až dosud působí jako kurátorka a autorka scénářů mnoha výstav propagujících české divadlo a scénografii v České republice i v zahraničí. V roce 2008 připravila v anglickém jazyce publikaci Josef Svoboda – scénograf, věnovanou umělci, z jehož prací připravila několik významných výstav. Tato kniha je dalším příspěvkem šíření dobrého jména českého divadla a scénografie.

Helena Albertová je rovněž autorkou divadelních her (Parádní pokoj, Příběh Jana Jakubce, Letní kino Život) a věnuje se rovněž amatérskému divadlu jako režisérka a upravovatelka her (Lesní divadlo Mlýny, Kytlický ochotnický spolek).

Zdroj: Návrh na udělení Ceny MK předložený Institutem umění – Divadelním ústavem

 

Manželé Jana a Jiří Ševčíkovi, oba kurátoři a pedagogové Akademie výtvarného umění v Praze svou celoživotní prací zásadně přispěli k rozvoji české kultury a k rozšíření zájmu o české moderní umění v Čechách i za hranicemi České republiky.

Jana Ševčíková, historička umění, kritička a kurátorka, od roku 1990 přednáší na AVU v Praze. Je kurátorkou řady významných výstav českého a mezinárodního umění. Autorkou kritických a teoretických textů ve spolupráci se svým manželem Jiřím Ševčíkem.

Jiří Ševčík, historik a teoretik umění, výtvarný kritik a kurátor, profesor a prorektor AVU v Praze. Před rokem 1989 byl vědeckým pracovníkem Fakulty architektury ČVUT v Praze, počátkem 90. let hlavním kurátorem Galerie hlavního města Prahy a v letech 1993-1996 ředitelem Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze.

Manželé Ševčíkovi mají nespornou zásluhu na tom, že do československých uměnovědných kruhů začaly již v 80. letech minulého století citelněji prosakovat myšlenky postmoderny. Jejich vystoupení na plzeňské konferenci v roce 1984 bylo v běžné kunsthistorické společnosti zjevením.
Především Jiří Ševčík již od roku 1988 intenzivně spolupracuje s četnými rakouskými institucemi z oblasti současného umění (Neue Galerie Graz, Kunstverein Graz). Jako kurátoři se oba podíleli na mnoha velkých výstavách Muzea moderního umění ve Vídni (MUMOK) a podařilo se jim hned na počátku 90. let „vyvézt“ české umělce do zahraničí. Jana a Jiří Ševčíkovi se zasloužili o propagování a známost řady českých současných umělců, mezi nimi malířek sester Jitky a Květy Válových, Jiřího Kovandy, Jána Mančičky, Josefa Bolfa, Tomáše Hlaviny, Tomáše Vaňka a řady dalších.

Jana a Jiří Ševčíkovi jsou autory mnoha textů o současném českém umění a českých umělcích v odborných publikacích a katalozích řady výstavních institucí u nás, v Evropě i v zámoří. Svými výstavními projekty a svou kurátorskou prací vytvořili okolo sebe uměleckou komunitu, která mění principy vnímání moderního umění. Jsou jakýmisi „spiritus agens“ českého umění po pádu železné opony na západ i východ od našich hranic.

Zdroj: Návrh na udělení Ceny MK předložený Institutem umění – Divadelním ústavem

 

Stanislav Kleisner, herec pantomimy neslyšících, patří více než čtyřicet let mezi nejvýraznější osobnosti amatérské pantomimy a divadla, opory inscenací. Jeho osobnost a činnost v pantomimě neslyšících lze označit jako mimořádnou, kvalitní a přínosnou v České republice i v zahraničí. Třicet let se angažuje také jako lektor pantomimy a pedagog dětských kroužků neslyšících dětí. Od roku 2004 vyučuje také slyšící děti v Dětském domově v Býchorech.

Počátkem šedesátých let se zařazuje k souboru Divadla neslyšících Praha, které bylo oceněno na Jiráskově Hronově svými inscenacemi Sluha dvou pánů, Strakonický dudák a Lucerna.

V sedmdesátých letech ke spoluzakladatelem pantomimického souboru Nepanto Praha, jehož je členem a režisérem dodnes. Od roku 1981 jako člen ústředního souboru Pantomimy S.I. vytvořil řadu hlavních a vedlejších rolí – mezi nimi hlavní role Pierota v „Ideální společnosti“ (1981 Brno), Vladyky v „Pohanském roku“ (1988 Brno), Zea, Daidala a Menelaa v „Řeckých bájích“ (2006 Kolín) či hlavní role kouzelníka v „Děti a Duha“ (2008 Toyama, Japonsko).

V roce 1996 na XIV. Mezinárodním festivalu pantomimy neslyšících získal za svou hereckou a pedagogickou činnost od mezinárodní poroty Cenu J. G. Deburau.

V současné době patří mezi opory pantomimického souboru Pantomima S.I.. Je aktivním hercem, předává zkušenosti mladším neslyšícím kolegům, které vede na zkouškách a představeních. Je uznávaným hercem v souboru v oboru herectví i v pantomimě obecně.

Zdroj: Návrh na udělení Ceny MK předložený Evropským centrem pantomimy neslyšících (ECPN)


PhDr. Vít Richter, knihovník Národní knihovny ČR, s níž je celoživotně spjat a patří k nejvýznamnějším osobnostem současného českého knihovnictví. Mimořádně pracovitý s hlubokým smyslem pro spolupráci, osobně nezištný, konsensuálně vnímá společné zájmy a potlačuje zájmy osobní ve prospěch společného cíle, je profesionální, kolegiální, má výsostný smysl pro otevřenost, spolupráci a demokracii.

V roce 1989 vydal spolu se Z. Blechovou mimořádně odvážnou stať „Zpráva o stavu knihoven v Čechách“ (Technický magazín č. 9, 1989). Zároveň se společně s dalšími kolegy účastnil zprvu ilegálních příprav a poté obnovení činnosti Svazu knihovníků a informačních pracovníků.

Po roce 1989 se PhDr. Richter stal ředitelem útvaru služeb NK, pod jehož vedením začaly služby reflektovat moderní světové trendy a dostávat se na úroveň moderní národní instituce. V polovině 90. let přijal riskantní a náročný úkol – po 40 letech – výstavbu centrálního depozitáře v Hostivaři (CDH), kterou úspěšně dokončil v roce 1995.

V roce 1998 se stal ředitelem odboru knihovnictví, kdy přešel ke koncepční a manažerské práci, zabýval se problematikou oborové legislativy s cílem prosazování zájmu a zlepšení služeb veřejnosti. Byl hlavním iniciátorem vzniku programů VISK a má mimořádné zásluhy o prosazení internetizace veřejných knihoven v České republice. Zasloužil se o „záchranu“ regionálních funkcí při reformě veřejné správy, organizoval pomoc i sbírky na podporu knihoven postižených povodní. Z jeho iniciativy vznikla databáze informací o stavbách a rekonstrukcích knihoven v ČR a je také zakladatelem a hlavním organizátorem tradiční konference Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě i soutěže Biblioweb, podpořil vznik ceny Knihovna roku. Rozsáhlá je také jeho přednášková a publikační činnost, vede redakční rady oborového periodika Čtenář, časopisu GrandBiblio a revue Knihovna.

Je předsedou Ústřední knihovnické rady, která slouží jako poradní orgán Ministerstva kultury České republiky.

V roce 1998 se Vít Richter stal předsedou Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) a je jím již čtvrté volební období, neboť je příslušníky profese respektován jako vůdčí osobnost oboru. Za jeho předsednictví byla vydána řada odborných publikací včetně Kodexu etiky čských knihovníků, realizovány stovky vzdělávacích, společenských i propagačních akcí, regionálních, národních i mezinárodních projektů a bohatě se rozrostl spolkový život. Dr. Richter změnil SKIP v profesní organizaci s četnými zahraničními kontakty, účastí v mezinárodních projektech a orgánech, odborně uznávanou a respektovanou doma i v zahraničí.

Zdroj: Návrh na udělení Ceny MK předložený Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR

Fotogalerie