Spolupráce Ministerstva kultury s UNESCO

Podle zákona č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v platném znění, odpovídá v rámci své působnosti Ministerstvo kultury i za úkoly, které vyplývají z členství našeho státu v Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) a z mezinárodních smluv, které tato organizace administruje. Obecné informace o této organizaci lze nalézt na adrese http://www.unesco.org.

UNESCO si za dobu své existence od r. 1945 vytvořilo neobyčejně rozsáhlý program v oblasti kultury a částečně též informací. Díky němu je nezastupitelné při řešení řady problémů, a to zejména těch, které přesahují rámec evropského kontinentu.

"Vlajkovou lodí" spolupráce MK s UNESCO v oblasti kultury je agenda Úmluvy o ochraně světového dědictví, publikované v č. 159/1991 Sb., kterou je založen Seznam světového dědictví (tzv. památky UNESCO) a stanoveny povinnosti států k jeho položkám, tj. nejvýznamnějším památkám světa. Celosvětový Seznam světového dědictví je spolu se stručnými popisy k dispozici na adrese http://whc.unesco.org/fr/list/. V sekci „Deklarace, Doporučení a jiné oficiální dokumenty UNESCO“ je uveden pracovní překlad znění mezinárodních pravidel pro provádění shora uvedené Úmluvy.

Co do počtu kulturních památek, které se Ministerstvu kultury podařilo prosadit do prestižního Seznamu světového dědictví, patří ČR mezi světovou špičku. V r. 2011 bylo na celém světě na všech pěti kontinentech dohromady 936 kulturních a přírodních památek, z toho 12 kulturních v České republice. To znamená, že na maličkém území českých zemí, jejichž kulturní dějiny nejsou v porovnání např. s čínskými, indickými či egyptskými nijak závratně dlouhé, se nachází nyní zhruba jeden a čtvrt procenta Světového dědictví UNESCO. Patří k němu tyto české památky a památková území:

  • Historické jádro Prahy,
  • Historické jádro Českého Krumlova,
  • Historické jádro Telče,
  • Historické jádro Kutné Hory s kostelem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory,
  • Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Žďáru n. Sázavou,
  • Lednicko-Valtický areál,
  • Zahrady a zámek v Kroměříži,
  • Vesnická památková rezervace Holašovice,
  • Zámek v Litomyšli,
  • Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci,
  • Vila Tugendhat v Brně
  • Židovská čtvrť a basilika sv. Prokopa v Třebíči

Po mnoha letech dosáhlo ministerstvo rovněž toho, že byl Sekretariátem UNESCO potvrzen statut Průhonického parku jako součásti památky Historické centrum Prahy, které je tak z pohledu UNESCO tzv. sériovou památkou o dvou částech. Jednou je vlastní Historické centrum Prahy v rozsahu Pražské památkové rezervace, druhou Průhonický park v rozsahu národní kulturní památky Park a zámek Průhonice. To v příslušném usnesení v roce 2010 také reflektoval Výbor pro světové dědictví.

Blíže k zapsaným památkám na adrese www.unesco-czech.cz.

O zápisu dalších památek Ministerstvo kultury jedná a z jeho pověření zpracovává Národní památkový ústav (blíže k němu na adrese www.npu.cz - i na této adrese jsou údaje o kulturních památkách zapsaných na Seznam světového dědictví) podklady pro UNESCO o památkách, které by mohly být navrženy k zápisu do Seznamu světového dědictví. Ty jsou uvedeny v tzv. Indikativním seznamu, který musí každá země mít. Harmonogram pro předkládání nominační dokumentace je uveden v příloze k tomuto textu. Z něj také vyplývá poměrná složitost přípravy nominační dokumentace.

Územní pracoviště ústavu připravují monitorovací zprávy o těch českých památkách, které již na tomto prestižním Seznamu zapsány jsou.

V současné době pracují odborníci na několika nominacích v různém stupni rozpracovanosti. Jedná se o nadnárodní sériovou nominaci velkých evropských lázeňských měst, kterou za českou stranu reprezentují lázně v Karlových Varech, v Mariánských lázních, ve Františkových lázních a v Luhačovicích. Dále o česko-slovinskou společnou nominaci děl význačného architekta Josipa Plečnika a v neposlední řadě o nadnárodní nominaci montánního regionu Krušnohoří. V roce 2013, na který připadá významné 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, by Česká republika spolu se Slovenskem ráda předložila společnou česko-slovenskou nominaci památek Velké Moravy.

Ministerstvo kultury je, pokud jde o kulturní památky, odpovědným úřadem České republiky při jednáních Mezivládního výboru pro světové dědictví, který dohlíží na plnění Úmluvy o ochraně světového dědictví.

Jinou velmi důležitou úmluvou UNESCO je Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků (č.15/1990 Sb.). Je to jediný světově platný dokument upravující problém, který již dávno přerostl hranice Evropy, a sice nelegální obchod s movitým kulturním dědictvím.

Na tento mezinárodní dokument navazuje obsahově řada norem EU i českých právních předpisů, které MK připravilo, a činnost ministerstva a spolupracujících orgánů státní správy při prevenci kriminálního napadání sbírkových objektů a při nelegálním vývozu kulturních statků. Ministerstvo v tomto směru a v oblasti muzejnictví navazuje ovšem ještě na řadu dalších Doporučení UNESCO týkajících se ochrany movitého kulturního dědictví a spolupracuje v tomto směru s českou sekcí mezinárodní nevládní organizace ICOM (Mezinárodní rada muzeí), která je jednou z těch, s nimiž trvale spolupracuje i UNESCO. O činnosti české sekce blíže na adrese http://www.cz-icom.cz/.

Ministerstvo kultury také do r. 2011 garantovalo za Českou republiku členství ve voleném Mezivládní výboru pro podporu návratu kulturních statků do země jejich původu nebo jejich restituci v případě jejich nelegálního přivlastnění. Na agendu tohoto specializovaného výboru při UNESCO navazovaly i kroky Ministerstva kultury k alespoň částečnému odstranění křivd způsobených obětem holocaustu.

V oblasti hmotného kulturního dědictví má mimořádný praktický význam to, že UNESCO vede velmi rozsáhlou databázi národních právních předpisů, které se týkají movitého i nemovitého kulturního dědictví. Lze ji nalézt na adrese http://www.unesco.org/culture/natlaws/.

V dobách míru se většinou zapomíná na Úmluvu na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a její Protokol, které byly vyhlášeny v č. 94/1958 Sb., a na její II. Protokol vyhlášený ve Sbírce mezinárodních smluv č. 71/2007 Sb.m.s.

Aktuálnost a potřebnost této smlouvy vysvitne vždy, když dojde k válečnému konfliktu mezi státy. Ministerstvo kultury má mimořádný zájem na této úmluvě a jeho partnerem při provádění této úmluvy je mimo jiné Ministerstvo obrany, kterého se týkají z ní vyplývající závazky pro ozbrojené síly, a orgány, do jejichž působnosti náleží civilní obrana, a samozřejmě Ministerstvo zahraničních věcí, které je gestorem tohoto komplexu smluvních instrumentů. Bližší informace k II. Protokolu a k jeho Prováděcí směrnici najdete v připojené rubrice Deklarace, Doporučení a jiné oficiální dokumenty UNESCO.

Úmluvami UNESCO, o kterých se skoro nemluví, jsou dvě, které právně zajišťují zdánlivě samozřejmou věc, a sice mezinárodní výměnu publikací. Je to Úmluva o výměně oficiálních publikací a vládních dokumentů mezi státy a Úmluva o mezinárodní výměně publikací (obě publikovány v č. 12/1965 Sb.), která vytvořila mezinárodní právní rámec pro mezinárodní meziknihovní výpůjční službu. Mimo jiné také z nich a z dalších dokumentů UNESCO o knihovnictví (např. Manifest UNESCO o veřejných knihovnách) vycházelo Ministerstvo kultury při práci na zákoně č. 257/2001 Sb. o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon).

Od té doby přijalo UNESCO další koncepční dokumenty v oblasti knihovnictví, z nichž nejnovější jsou Manifest o multikulturní knihovně a Manifest IFLA pro digitální knihovny (viz rubrika Deklarace, Doporučení a jiné oficiální dokumenty UNESCO).

Ministerstvo kultury ovšem zajímají i další úmluvy UNESCO, např. Dohoda o usnadnění mezinárodního oběhu obrazových a zvukových materiálů vzdělávacího, vědeckého a kulturního charakteru, vyhlášená v č.101/1980 Sb., a Dohoda o dovozu vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů, která je uvedena v 102/1998 Sb. Význam těchto mezinárodně právních instrumentů pro kulturní veřejnost a instituce je evidentní již z jejich názvů.

Mezi tradiční smluvní agendu UNESCO patří i oblast autorských práv a práv příbuzných, což se odráží např. v tom, že UNESCO administruje Všeobecnou úmluvu o autorském právu revidovanou v Paříži 24.7.1971 a vyhlášenou v č. 134/1980. Tato smluvní agenda v UNESCO však ustoupila do pozadí tak, jak nabývá na významu jiná mezinárodní organizace specializovaná na tuto oblast a jí administrované mezinárodní smlouvy o ochraně duševního vlastnictví, a sice Světová organizace duševního vlastnictví, jejíž adresa je http://www.ompi.int. V rámci dělby práce mezi těmito dvěma mezinárodními organizacemi UNESCO v oblasti ochrany duševního vlastnictví shromažďuje národní právní předpisy týkající se autorského práva a sbírku těchto předpisů zpřístupňuje na svém webovém portálu http://portal.unesco.org/culture/. V roce 2010 byla Česká republika zvolena do řídícího orgánu posledně zmíněné úmluvy.

Z pilotních projektů spolupráce s UNESCO na úseku kultury je třeba rovněž zmínit zapojení České republiky do dlouhodobého programu Paměť světa, o němž blíže na adrese www.unesco.org/webworld/mdm, který je určen na záchranu nejvzácnějších dokumentů a jejich zpřístupnění prostřednictvím moderní informační techniky. O některých výsledcích tohoto programu viz například na adrese http://digit.nkp.cz. Do prestižního světového registru „Paměť světa“ obsahujícího nejvzácnější dokumenty, byly zapsány za Českou republiku nejprve dvě kolekce dokumentů, a sice: Sbírka středověkých rukopisů české reformace a Sbírka ruských, ukrajinských a běloruských periodik z let 1918-1945. V roce 2011 byla zapsána i velmi zajímavá sbírka Barokních univerzitních tezí, což jsou grafické listy, velmi často od vynikajících umělců, jimiž doktorand oznamoval veřejnou disputaci nad svou závěrečnou prací a sděloval v ní i její hlavní teze. Sbírka je uložena, stejně jako oba předchozí konvoluty dokumentů, v Národní knihovně v Praze.

Každé dva roky uděluje UNESCO jedinci nebo instituci, kteří se významně podíleli na ochraně a zpřístupnění dokumentárního dědictví, Cenu UNESCO/Jikji pro program Paměť světa a je naší dobrou vizitkou, že Národní knihovna ČR byla vůbec prvním laureátem Ceny v roce 2005.

Na program UNESCO Paměť světa reaguje svým obsahem i jeden z podprogramů Veřejné informační služby knihoven nazvaný Memoriae Mundi Series Bohemica, tj. program digitálního zpřístupnění a ochrany kulturního dědictví obsaženého v dokumentech dochovaných na teritoriu České republiky. Český datový formát DOBM vyvinutý pro Memoriae Mundi Series Bohemica byl přijat jako mezinárodní standard UNESCO pro publikace vycházející v programu Paměť světa. Dalším významným podprogramem Veřejné informační služby knihoven týkající se digitalizace je program Kramerius, jehož cílem je záchrana a zpřístupnění bohemikálních dokumentů tištěných na kyselém papíru, jejichž existence je ohrožena rozpadem (křehnutím) papírového nosiče. I tato otázka je předmětem zájmu UNESCO, jak o tom svědčí zvláštní Rezoluce 29. Generální konference UNESCO č. 33, u jejíchž kořenů stála IFLA (Mezinárodní federace asociací knihoven a knihovníků), což je opět jedna z významných nevládních organizací, s níž UNESCO udržuje permanentní styky. Blíže o IFLA na adrese www.ifla.org/hq.

Prostřednictvím Ministerstva kultury a Národní knihovny je také Česká republika zapojena do velmi užitečného, každoročně UNESCO vydávaného Světového přehledu překladů (Index Translationum )- viz adresa http://portal.unesco.org/culture/en/ev.php-URL_ID=7810&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html a do činnosti agentury ISBN, v níž mělo UNESCO důležitou zakladatelskou funkci. Naše Národní knihovna je také příjemcem výtisků publikací, které UNESCO ve své rozsáhlé ediční činnosti vydává.

UNESCO je jedinou institucí na světě, která vydává Světové statistické ročenky, týkající se mj. knihoven, knižní a časopisecké produkce, muzeí a galerií, veřejnosti přístupných památkových objektů atd. s perspektivou dalšího rozšiřování této služby. UNESCO pro tyto účely zřídilo Mezinárodní statistický institut se sídlem v Kanadě s adresou http://www.uis.unesco.org/. Ministerstvem kultury zřizované Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, jehož adresa je http://www.nipos-mk.cz, je resortním pracovištěm i pro statistiku. Na uvedené adrese lze také získat řadu statistických údajů z oblasti působnosti MK. Ty jsou také UNESCO pravidelně postupovány.

Toto pracoviště se snaží reagovat na metodologické i datové požadavky UNESCO při zpracovávání svých podkladů, které vzešly z Metodického rámce pro kulturní statistiky, který přijala Generální konference UNESCO v r. 2009.

Podle požadavků UNESCO také Ministerstvo kultury reaguje na dotazy, jejichž zodpovězení Organizace potřebuje pro svou práci, ať jde o názor na připravované mezinárodní dokumenty, jako je Charta o ochraně digitálního dědictví, Doporučení k mnohojazyčnosti na Internetu a k všeobecnému přístupu k němu, nebo pro Světovou zprávu o kultuře nebo naplňování již přijatých dokumentů, jako je např. Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného vývozu, dovozu a převodu kulturních statků (viz výše) či soubor instrumentů týkajících se kulturních statků za ozbrojeného konfliktu. V této informačně - koncepční oblasti je snahou Ministerstva kultury poskytovat žádané údaje o české kultuře v úplné míře a s co nejvyšší mírou objektivity. Mezi ně náleží i doplňování údajů o právních předpisech v oblasti kulturního dědictví – poslední aktualizace databáze UNESCO (http://www.unesco.org/culture/natlaws) za Českou republiku proběhla v listopadu r. 2009.

Poměrně krátkou tradici, teprve od r. 1989, má v UNESCO snaha o péči o nemateriální kulturní dědictví. Jeho součástí je mimo jiné tradiční a lidová kultura, resp. její nehmotná složka.

Důležitým politickým impulsem k tomu, aby se UNESCO začalo zabývat nehmotným kulturním dědictvím bylo setkání ministrů kultury v r. 2002, které přijalo tzv. Istanbulskou deklaraci, do jejíž přípravy bylo MK zapojeno. Ta plně otevřela pole snahám UNESCO zachovat nemateriální kulturní dědictví a státy se v ní poprvé oficiálně přihlásily k péči o tuto důležitou složku své kulturní identity.

Je to také UNESCO, kdo je administrátorem Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví, jejíž vznik iniciovala Česká republika. Ta je také její smluvní stranou od roku 2009. Operativní směrnice pro provádění této úmluvy najdete v připojené rubrice Deklarace, Doporučení a jiné oficiální dokumenty UNESCO. V roce 2010 byla ČR mimo jiné díky velmi dobré mezinárodní pověsti ve velmi ostré mezinárodní konkurenci zvolena do Mezivládního výboru pro zachování nemateriálního kulturního dědictví, který mj. sestavuje přísně výběrový prestižní Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva.

Na prestižním Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví, který je zmíněnou úmluvou zřízen a který lze najít na adrese http://www.unesco.org/culture/ich/index.php?pg=00011, má Česká republika zapsány již čtyři statky, a sice Slovácký verbuňk, Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, Sokolnictví- žijící lidské dědictví (Kandidaturu Sokolnictví předložily Spojené arabské emiráty, které byly koordinátorem společné nominace, spolu s ČR, Belgií, Francií, Korejskou republikou, Mongolskem, Marokem, Katarem, Saúdskou Arábií, Španělskem a Sýrií) a od listopadu 2011 i Jízdu králů na jihovýchodě České republiky.

O Úmluvu se opírají koncepční kroky v oblasti lidové kultury, uvedené ve Státní kulturní politice a především v Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice na léta 2011 až 2015 schválené vládou v lednu 2011 i praktická opatření, jako jsou grantová řízení, Ministerstvem kultury pravidelně svolávané mezinárodní porady do Ústavu lidové kultury či dokumentační činnost tohoto ústavu, o němž se lze dozvědět na adrese http://www.nulk.cz. O programy UNESCO se také opírá zavedení a udělování titulu Nositel tradic lidového řemesla, který je národní analogií staršího programu UNESCO Žijící lidské poklady.

Mezinárodní společenství zastoupené v UNESCO si již před časem uvědomilo nebezpečí uniformity kulturních projevů, které sebou nese globalizace.

Proto vznikla nejprve Všeobecná deklarace UNESCO o kulturní diversitě, kterou schválila Generální konference UNESCO v r. 2001 a MK ji plně podporovalo. Tato Deklarace, iniciovaná západoevropskými státy, mimo jiné uznává, že kulturní diversita je faktorem rozvoje. Dokument se opírá o souvislosti mezi kulturní rozmanitostí a základními lidskými právy a poukazuje na to, že kulturní statky a služby jsou sice zbožím, avšak zbožím zvláštní povahy. Vyzývá, aby členské státy přijaly opatření na podporu kulturního pluralismu. Ministerstvo kultury k němu přihlíží například v rámci svých grantových programů a při podpoře národnostních kulturních aktivit a národnostního tisku.

Na principy této deklarace navazuje Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, jíž je Česká republika stranou od 12.8. 2010. Úmluva je publikována v č. 93/2010 Sbírky mezinárodních smluv.Ve Státní kulturní politice na léta 2009 – 2014 byly také mnohé principy úmluvy přejaty a v současnosti Ministerstvo kultury pracuje na národních implementačních pravidlech, což je však úkol, který si vyžádá ještě čas. V každém případě však musí být ukončen do roku 2013, protože ČR bude v tomto časovém horizontu předkládat svou první zprávu o plnění této úmluvy.

Kromě zásad mezinárodní spolupráce při podoře kulturní rozmanitosti a budování národních kulturních průmyslů je naprosto klíčovým článkem úmluvy ustanovení vyhlašující a potvrzující suverénní právo států na přijetí vlastní kulturní politiky a nástrojů pro její realizaci. Tato úmluva také potvrzuje zvláštní charakter kulturních statků a služeb, které sice prohlašuje za zboží, avšak zboží zvláštní povahy. Pro ČR jako členskou zemi EU je důležité také to, že ES jako celek jsou též samostatnou stranou zmíněné úmluvy a rovněž tak i všechny členské státy EU s výjimkou Belgie.

V oblasti profesionálního umění je pilotním projektem spolupráce mezi MK ČR a UNESCO dlouhodobě Pražské Quadrienále, které je jednou z demonstrací kulturní rozmanitosti světa. V r. 1999 na něm UNESCO udělovalo svou Cenu na podporu umění. Pražské Quadrienále se až do roku 2011 těšilo trvalé podpoře ze strany UNESCO a v rámci České republiky jde o akci, která demonstruje právě kulturní rozmanitost a její obohacující funkci.

Jiným projektem spolupráce s UNESCO byla pomoc našeho Národního filmového archivu při záchraně fondů jugoslávského filmového archivu v Bělehradě nebo filmovému archivu v Sarajevu či uspořádání Kulatého stolu starostů členských měst a obcí vlivné mezinárodní nevládní organizace ICCN v r. 2010. Blíže k této organizaci na adrese http://www.iccn.or.kr/.

UNESCO si je vědomo potíží, které často zažívají mladí začínající umělci na počátku své kariéry, proto každoročně pro ně vyhlašuje ve spolupráci s řadou institucí ve světě stipendia v rámci programu UNESCO - Aschberg. Blíže k němu a k náležitostem přihlášek do něj na každoročně aktualizovaných stránkách http://portal.unesco.org/culture/en/ev.php-URL_ID=25909&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html.

Značnou pozornost věnuje UNESCO také rozvoji tzv. kulturních průmyslů. Paralelně k základním cílům UNESCO v této oblasti vyvíjí v České republice činnost Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, administrovaný Ministerstvem kultury, a k jejich naplňování přispívají i podpůrná řízení ve prospěch některých nakladatelských počinů.

Velké popularitě se v České republice těší světová výročí významných osobností či událostí světové kultury, vědy a výchovy, která UNESCO pravidelně vyhlašuje. Je to právě Ministerstvo kultury, které na základě podnětů zdola, zpracovává příslušné návrhy za oblast kultury, obhajuje je a případně v rámci národního grantového řízení přispívá na akce, které jsou k nim pořádány. Za světová výročí UNESCO připadající na dvouletí 2012-2013 Ministerstvo kultury navrhlo prohlásit 100.výročí narození Jiřího Trnky a ve spolupráci s Ministerstvem školství, tělovýchovy a mládeže též 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Oba tyto návrhy byly schváleny 36. zasedáním Generální konference UNESCO v listopadu 2011.

Klíčovou úlohu pro zapojení ČR do UNESCO je její podíl na rozhodováních jeho Generální konference, která mimo jiné schvaluje dvouletý a střednědobý program Organizace a dokumenty zásadního charakteru. Dokumenty přijaté na poslední Generální konferenci v roce 2011 jsou dostupné na adrese http://www.unesco.org/fr/general-conference-36session/. Ministerstvo kultury se na tomto rozhodování podílí tím, že garantuje účast České republiky na konferenci v programové komisi "Kultura" a - s ohledem na své kompetence v oblasti knihovnictví a médií - částečně i v komisi "Komunikace a informace". Ministerstvo kultury se podílí i na přípravě programu Organizace v mezinárodním návrhovém řízení a aktivně na Generální konferenci vystupuje. Pro Českou republiku je velkým závazkem, že byla na 36. zasedání Generální konference zvolena do řídícího orgánu UNESCO – jeho Výkonné rady na čtyřletý mandát a to v pohnuté chvíli, kdy tato mezinárodní organizace čelí finanční krizi, což si nepochybně vyžádá úpravy programu Organizace,a to v momentě, kdy členské státy rozhodly zároveň o její velmi hluboké reformě.

V každé zemi je podle Úmluvy, jíž se zřizuje Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, založena národní komise pro spolupráci s UNESCO.

Česká komise pro UNESCO je poradním orgánem vlády pro záležitosti UNESCO a je, jako v jiných zemích, složena ze zástupců zainteresovaných ministerstev, institucí a osobností. Blíže k ní na adrese www.mzv.cz/unesco.

Zástupce Ministerstva kultury je pochopitelně jejím členem a pravidelně na ní podává návrhy a zprávy o konkrétních akcích přispívajících k naplňování programu UNESCO v ČR, ať již je podniklo ministerstvo samo či se konaly za jeho morálního či jiného přispění. Podává také komisi odborná dobrozdání k plánovaným akcím a krokům pařížské centrály UNESCO a plní další úkoly vyplývající ze statutu komise. Zpracovává pro Českou komisi pro UNESCO doporučení v těch případech, je-li tato žádána o záštitu nad nějakou akcí. Ministerstvo v tomto případě posuzuje akci po stránce záruk její vysoké odborné kvality a z hlediska její souvislosti s Řádným programem UNESCO nebo s jeho zásadními dokumenty.

Zakládací dokument UNESCO začíná slovy, že války se rodí v mysli lidí a že je proto třeba tomu stavět hráze právě v mysli lidí . Zakladatelé stanovili jako jednu z cest k dosažení tohoto stálého cíle mezinárodní kulturní výměnu, která je základem vzájemného poznání a pochopení. Tomuto statutárnímu cíli UNESCO napomáhá Ministerstvo kultury i přípravou a uzavíráním dvoustranných smluvních dokumentů s jinými zeměmi a konkrétní podporou kulturních styků se zahraničím.

Poznámka: Zájemci o případné zaměstnání v Sekretariátu UNESCO, nechť se laskavě obrátí na adresy:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/prace_v_mezinarodnich_org/narodni_kontaktni_misto_kariera_v_eu_a.html
http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/prace_v_mezinarodnich_org/nabidka_volnych_mist/dalsi_mezinarodni_organizace.html
http://portal.unesco.org/en/ev.php-URL_ID=11707&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html

Soubory ke stažení