Dvacet let od smrti Bimby

14.1.2010  …

ROZHOVOR Středoškolský učitel Jan Hosnedl znovuobjevil pro veřejnost dílo téměř zapomenutého malíře Bohumila Konečného - Bimby. ,,Chodil jsem do tajného skautského oddílu a propadl jsem kouzlu knih, ilustrovaných Bimbou," říká v rozhovoru pro MF DNES.

Plzeň - Právě dnes uplyne dvacet let od smrti jednoho z našich nejlepších ilustrátorů své doby - Bohumila Konečného, zvaného Bimba. Příliš mnoho plzeňských výtvarníků v prestižních výstavních síních v Praze nevystavuje. Za poslední léta lze jmenovat Vladimíra V. Modrého v Národní galerii a Ladislava Sutnara v Uměleckoprůmyslovém muzeu. V loňském roce se k nim přiřadila velká výstava BIMBA - dobrodružství Bohumila Konečného v Obecním domě.

Výstava zakončila projekt nazvaný BIMBA - zapomenutý malíř Bohumil Konečný, zahájený v Plzni v roce 2006. Zahrnoval výstavu v Západočeském muzeu (jaro a léto 2007), vznik monografie Bohumil Konečný od Tomáše Pospiszyla a dokumentární film plzeňského režiséra Ladislava Moulise.

Novým objevitelem Bimby se stal mladý středoškolský učitel Jan Hosnedl, zástupce ředitele Gymnázia na Mikulášském náměstí v Plzni. V roce 2004 byl u objevu kresby Bohumila Konečného v archivu školy a poté společně s Františkem Ulčem připravil celý projekt.

,,Kresby Bohumila Konečného mám rád od dětství, měli jsme doma několik foglarovek z roku 1968, mezi nimi i knihu Pod junáckou vlajkou s ilustracemi Bimby. I první knížka, kterou jsem si koupil -v roce 1987, byla s jeho ilustracemi - šlo o výbor povídek Otakara Batličky. Chodil jsem do tajného skautského oddílu a propadl jsem kouzlu těch knih. Měly velký vliv na to, že jsem pak tento oddíl několik let vedl i na to, že jsem šel studovat učitelství," říká Jan Hosnedl.

* Jak jste objevili kresby Bimby u vás ve škole?

Karikatura profesorského sboru s názvem Kulometná rota se po zabavení Bimbovi ocitla v archivu gymnázia a dochovala se zde až do dnešních dnů. V 70. letech ji jedna horlivá ředitelka chtěla spálit, ale naštěstí k tomu nedošlo. Znovu ji na světlo světa vytáhla před šesti lety archivářka školy paní Světlíková při Dni otevřených dveří. Podle podpisu Bimba jsem identifikoval mně důvěrně známého autora kresby Rychlých šípů, ilustrátora knih Jaroslava Foglara a Otakara Batličky. Přinesl jsem do školy stará vydání knih, časopisů a ukazoval jsem kolegům, kdo na naší škole studoval. Postupně jsem zjistil, že je i autorem kreseb krásných žen a reklamních plakátů. Na to, že je autorem komiksové hrdinky Amazony - Octobriany mě upozornila kolegyně Monika Stehlíková - o tom jsem neměl tušení.

* Jak se středoškolský učitel matematiky a fyziky stane kurátorem retrospektivní výstavy v Obecním domě v Praze pod záštitou dvou ministrů?

To bylo velké štěstí, nikdy jsem takové ambice neměl. Chtěl jsem původně udělat malou výstavku originálů u nás ve škole. Oslovil jsem Františka Ulče, který je největší znalec díla Bohumila Konečného, a dozvěděl jsem se, že řadu originálů, zejména ilustrací k mayovkám a kresby ke komiksu Amazona a poté Octobriana, ukradl Petr Sadecký a jsou ztraceny. Spolu jsme hledali další... Na výstavě ke 100 letům gymnázia v roce 2006 v Galerii Jiřího Trnky jsme poprvé představili několik reprodukcí Bimby. O objevu informovala média. V té době mne oslovil ředitel Západočeského muzea v Plzni František Frýda. Nabídl pro výstavu Bimby celé křídlo muzea. Taková nabídka se nedala odmítnout, a tak jsem se společně s panem Ulčem stal kurátorem velké výstavy.

* Tušili jste, do čeho jdete?

Vůbec ne! Kdybych to věděl, asi bych si to rozmyslel. Nejprve jsme museli sehnat originály. Bylo téměř detektivkou vypátrat jejich majitele a poté je přesvědčit, aby je na výstavu půjčili! Ale ta radost s každým novým úlovkem! Sháněl jsem je s pomocí pana Ulče a Bimbovy manželky Evy asi dva roky. Majitelů originálů bylo nakonec přes 35! Nejdále jsem byl ve Zlíně.

* Katalog výstavy napsal historik Tomáš Pospiszyl. Jak se váms ním spolupracovalo?

Výstavu bez katalogu jsem si neuměl představit, oslovil jsem proto historika umění Tomáše Pospiszyla. Bylo to logické - jako odborník měl k tématu blízko. Je autorem knihy o kauze Octobriana, která se zabývá osudem ukradených kreseb B. Konečného a Z. Buriana. Monografie o B. Konečném nevznikala lehce, museli jsme překonat řadu rozdílných pohledů. Fotky originálů, které jsem pořizoval při návštěvách sběratelů, se vydařily a staly se podkladem pro výtvarnou část katalogu. Ten vydalo ve dvou vydáních renomované nakladatelství Arbor Vitae.

* Jak vznikl dokumentární film o Bimbovi?

Když jsem zjistil, jak zajímavý byl životní příběh Bimby, oslovil jsem plzeňského dokumentaristu Ladislava Moulise, jehož syn studoval u nás ve škole. Panu Moulisovi se zprvu do tématu moc nechtělo, ale brzy mu propadl jako já. Velmi jsme se spřátelili a začali točit již v roce 2006, kdy jsme neměli ani korunu na realizaci filmu. Výsledek se, myslím, velmi povedl. Hodinový dokument byl vydán na DVD, uveden v České televizi a získal ocenění na mezinárodním filmovém festivalu ARTS & FILM v Telči.

* Jak se výstava dostala z Plzně do Prahy, do prestižního Obecního domu?

Na jaře roku 2008 mne oslovila obchodní ředitelka Obecního domu Kateřina Šimečková, že by měla zájem výstavu uvést. To se nedalo odmítnout. Nastal hektický proces nového shánění peněz, přípravy druhého vydání monografie.

* Sháněl jste peníze, originály. Co vás na tom bavilo?

Shánění peněz mě opravdu nebavilo, nejvíc jsem trnul, zda vše klapne. Také jsem se bál, aby se neztratily cenné originály. Úžasné ale bylo setkání s řadou lidí: doktorkou Evou Konečnou, Františkem Ulčem, v Praze pak besedy s Václavem Marhoulem, Jindrou Hojerem, Janem Saudkem. Úžasný je i celý Bimbův život, to je úplná detektivka. O něm by se dal natočit celovečerní film. No a pak ty jeho skvělé kresby.

* Které z nich máte nejraději?

Z dětství miluji foglarovky, ilustrace Batličky a jeho kresby koní. Oceňuji i jeho pin-up girls. Nejlépe kreslil ve 40. letech, to je senzační, ten náboj, dynamika, švih.

* Máte ještě nějaké plány s Bimbou do budoucna?

Já myslím, že už toho bylo dost, tři roky jsem ve svém volnu nedělal prakticky nic jiného. Přeci jen - v jednání je monografie o Bimbovi a G. Krumovi a možná i výstava reprodukcí jeho tvorby v New Yorku. Uvidíme. Teď mám spíše těžkou hlavu z půdní vestavby gymnázia, kterou mám na starosti.

* Není trochu paradoxní, že se Bimbovým znovuobjevitelem stal učitel předmětů, které Bimba měl ze všeho nejméně rád -matematiky a fyziky?

Já nejsem typický matematik, mám spoustu jiných zájmů: vodáctví, cestování, muziku nebo fotografování. Je vlastně úsměvné, že jsem se jako naprostý amatér podílel na takovém velkém projektu. A také je paradoxem, že na začátku byla karikatura Kulometná rota, za kterou Bimba dostal dvojku z chování, a na konci byla výstava v reprezentačních prostorách Obecního domu v Praze pod záštitou dvou ministrů.

***

* Bohumil Konečný

Ilustrátor a malíř Bohumil Konečný se narodil v roce 1918 v Plzni Přezdívku Bimba mu dal jeho otec, v lidové italštině znamená holčičku Absolvoval II. státní reálku v Plzni (dnešní Gymnázium na Mikulášském náměstí v Plzni) Kreslil do časopisů Hvězda, Ahoj, Mladý hlasatel a spolupracoval s Jaroslavem Foglarem V roce 1942 vyhrál konkurs u firmy Baťa a dva roky ve Zlíně žil a tvořil. V reklamě pokračoval i po válce Jeho kariéru neblaze poznamenala spolupráce s Petrem Sadeckým, který mu ukradl kresbu bojovnice Amazony a emigroval na Západ. Z ní vytvořil Oktobrianu, ženu říjnové revoluce a postavu v komiksu, vydávaném údajně sovětským disentem. Na podvrh se přišlo, ale postava žila dál. StB zjistila, kdo je autorem a pro Konečného to znamenalo konec kariéry Konečný zemřel 14. ledna 1990 v Kožlanech na Plzeňsku

,,Kresby Bohumila Konečného mám rád od dětství, měli jsme doma několik foglarovek i knihu Pod junáckou vlajkou s ilustracemi Bimby."

Foto popis| KULOMETNÁ ROTA. V roce 1935, v posledním roce studia naMikulášském gymnáziu v Plzni, nakreslil Konečný velkou karikaturu profesorského sboru. Originál studentské kresby kulometné roty dnes zhlíží na současný profesorský sbor Gymnázia naMikulášském náměstí při poradách ve sborovně školy. Jak je vidět, i dvojka z chování může být někdy k něčemu dobrá...

Foto autor| FOTO: ARCHIV

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Zdroj: Mladá fronta DNES